Pokusná puška Werndl M 1867 – Versuchsmodell III

Josef Werndl (26. 2. 1831 – 29. 4. 1889) pocházel ze staré puškařské rodiny v hornorakouském Štýru, kde také v roce 1864 založil firmu Josef und Franz Werndl & Comp., v srpnu 1869 přejmenovanou na Oesterreichische Waffenfabriks- Gesellschaft (OEWG). Rozmach Werndlově puškařské firmě a jejímu rozšíření do tovární podoby přinesla konstrukce pušky, respektive jejího závěrového systému, na němž Josef Werndl údajně pracoval již od roku 1861. Nespornou skutečností ale zůstává, že dřevěný model závěru, zkonstruovaný Werndlem a jeho spolupracovníkem Karlem Holubem (26. 1. 1830 – 23. 3. 1903), předložili oba konstruktéři v říjnu 1866 technické a administrativní komisi (k. k. technisches & administratives Militär-Comité) ve Vídni. Finanční náročnost uvažované licenční výroby amerických pušek Remington přiměla komisi pod vedením arcivévody Viléma zaměřit svoji pozornost na domácí konstrukce, proto závěr doporučila k dalšímu vývoji. V únoru 1867 zhotovil Josef Werndl první vzorek pušky a koncem března již byly rozpracovány celkem čtyři vzájemně odlišné exempláře. Počátkem července předložil komisi tři zbraně, z nichž první se zahnutou a vzad protaženou rukojetí byla hned na počátku zamítnuta. Zbývající dva pokusné modely se lišily směrem otevírání závěru, ale také provedením náboje 11 mm Remington. Pokusný model II (Versuchsmodell II) byl zařízen na náboj s okrajovým zápalem a jeho závěr se otevíral zleva doprava, zatímco u modelu III (Versuchsmodell III) mělo otevírání opačný směr a náboj měl centrální zápal. Společným znakem všech tří předložených exemplářů bylo pouzdro závěru s hlavní vyrobené z jediného kusu oceli. Několikadenní intenzívní zkoušky ukázaly, že z hlediska ovládání je výhodnější otevírání závěru zleva doprava. Komise také doporučila ekonomicky výhodnější výrobu pouzdra závěru s našroubovanou hlavní, tedy ze dvou kusů. Pušku v tomto provedení urychleně Werndl vyrobil a předložil k dalším zkouškám, během nichž z ní komise vystřílela v rychlém sledu 500 nábojů. Ministr války svobodný pán von John navrhl 26. července 1867zbraň k zavedení do výzbroje a o dva dny později byla na základě majestátu Františka Josefa I. přijata do výzbroje.

Kolik pokusných modelů II a III ve skutečnosti Josef Werndl vyrobil, zůstává otázkou. V literatuře udávaným rozměrům modelu III odpovídá exemplář ve sbírkách VHÚ, avšak na rozdíl od popisované zbraně je zařízen na náboj s okrajovým zápalem. Jeho závěr se však otevírá zleva doprava, tedy jako u modelu II. Dosud známé exempláře s hlavní a pouzdrem závěru z jednoho kusu mají ovládání závěru odpovídající standardnímu provedení zavedené pušky Werndl M 1867. Exemplář ze sbírek muzea, postrádající jakoukoliv značku Werndlova závodu, patřil mezi zbraně v majetku Lebedovy firmy, o čemž svědčí signatura na horní ploše závěru.

Pušku získal Vojenský historický ústav Praha v roce 1963 převodem od státní instituce.

Ráž: 11 mm Remington

Celková délka: 1289 mm

Délka hlavně: 843 mm

Délka záměrné: 626 mm

Hmotnost: 4410 g