Starší šavle vzor 1921/22 nevyhovovaly podmínkám náročného výcviku polského jezdectva. Kritizována byla zejména křehkost čepelí a celkově špatné vyvážení, které znesnadňovalo kvalitní ovládání zbraně. Skupina odborníků z varšavského Technického institutu proto vyvinula nový vzor jezdecké šavle, který se sice staršímu modelu podobal, ale zkonstruován byl jako výhradně bojová zbraň. Na rozdíl od dřívějších modelů byla nová šavle vyráběna v jediné továrně, v Hutě Ludwików v Kielcích, podle níž se často nazývá „ludwikówka“. Obecně je považována za jednu z nejlepších šavlí v historii.
Každý vyrobený kus procházel před dodáním řadou zátěžových zkoušek – při volném pádu z výšky dvou metrů měl prorazit ocelový plech o tloušťce 2 mm; pětkrát přeříznout pětimilimetrovou ocelovou tyč, aniž by byla poškozena čepel; s upevněným jílcem byla čepel z obou stran vystavena ručnímu tlaku (hrot se vychýlil o 15 mm), aniž by došlo k poškození jílce nebo čepele; ve vodorovné poloze byla pochva vystavena zatížení 120 kg, přičemž nesměla vykazovat žádné deformace či praskliny.
Nový vzor se začal vyrábět v roce 1936 a okamžitě byl zaveden jako jednotná šavle všech jízdních jednotek polské armády. Do roku 1939 bylo armádě dodáno zhruba 40 000 šavlí vzor 1934 ve čtyřech sériích po 9 999 kusech.