Václav Procházka (2. 5. 1908, Chrudim – 5. 9. 1973, Pardubice) působil od roku 1929 ve Východočeském aeroklubu jako učitel létání. V roce 1939 odešel přes Polsko ilegálně do Francie, kde vstoupil do řad cizinecké legie. Po vypuknutí války byl přeřazen k bombardovacímu letectvu. Po porážce Francie byl evakuován na lodi Napala do Velké Británie, kde působil nejprve jako letecký instruktor a posléze jako pilot u 311. československé bombardovací perutě RAF. Při návratu z operačního letu 20. října 1941 byl nucen s poškozeným letadlem Wellington Mk.lC s imatrikulací KX-E nouzově přistát mezi holandským pobřežím a Frískými ostrovy a s celou posádkou byl zajat. Následně vystřídal několik věznic včetně Colditzu nebo Pankráce. V roce 1945 se vrátil k práci ve východočeském aeroklubu a učil nové letce ve vojenské akademii, po roce 1948 byl vyhozen z armády a pracoval jako dělník v chemické továrně. Jeho vzpomínky se staly v 60. letech podkladem pro napsání románu Poslední let bombardéra, který byl po četných úpravách vydán v roce 2002 pod názvem Na troskách Wellingtonu: Válečný příběh československého bombardovacího pilota Václava Procházky.
Zarámovaná fotografie pochází z roku 1945 a byla pořízena v ateliéru Pavelka v Pardubicích.
Rozměry: 40 x 295 mm
Fotografie byla do sbírky VHÚ Praha získána darem v roce 2017.