Lovec – i jiný uživatel palných zbraní – potřeboval ke střelbě různé příslušenství, ale žádné nebylo tak důležité jako prachovnice. Současně také v žádném příslušenství palných zbraní nenalezneme takovou rozmanitost, a to jak tvarovou, tak materiálovou, jako u prachovnic. Existují prachovnice trojúhelníkové, lichoběžníkové, kruhové, soudkovité, mohou mít tvar lahvičkovitý, hruškovitý atd. Renesanční prachovnice se často vyráběly z rozvětveného jeleního parohu, také z jiných zvířecích rohů, z čehož vznikl název „růžek na prach“. Prachovnice bývaly často ze dřeva, později ze železa, mědi, mosazi i z jiných kovů, avšak též ze želvoviny, ze zvířecích kostí a mnohdy ze vzácných či exotických materiálů. Zatímco vojenské prachovnice mívaly jednotnou podobu a obvykle se na nich vyskytovaly vojenské symboly, lovecké prachovnice byly nejrůznějšího tvaru a bývaly zdobeny řezbou, rytinou a jinými výzdobnými technikami. Existují i prachovnice zhotovené společně s puškou a zdobené stejným stylem jako zbraň, k níž patřily.
Základem každé prachovnice bylo tělo, v němž byl uložen střelný prach. Prachovnice musela mít násypný otvor, jímž se prach nasypal dovnitř a jímž se odsypávala dávka potřebná k výstřelu. Někdy měla prachovnice dva otvory – jeden k naplnění a druhý k odsypání střelného prachu. Pozdější prachovnice bývaly opatřeny odměrkou, s jejíž pomocí bylo možné odsypat různě velké dávky prachu, protože jiné množství potřeboval lovec při střelbě na zajíce a jiné při střelbě na medvěda. Zpravidla měly prachovnice i závěsné kroužky, aby je bylo možné nosit zavěšené na provázku, na šňůrce či na stuze.
Prezentovaná prachovnice má kruhové, soustružené tělo ze zimostrázového dřeva, zdobené po celé ploše hlubokou řezbou s motivem boje jelena a kance se čtyřmi loveckými psy. Profilovaná násypná trubička je vyrobena z bílé kosti, sklopný uzávěr trubičky z ryté mosazi. Po stranách jsou připevněna dvě obdélníková mosazná očka k upevnění závěsné šňůry.