Dne 21. prosince 1918 okolo jedné hodiny odpoledne dorazil do Prahy Tomáš Garrigue Masaryk, který se vracel z exilu. Tomáš Garrigue Masaryk se prvním prezidentem Československa stal dne 14. listopadu 1918. O jeho zvolení se nehlasovalo, zvolen byl aklamací, manifestačním projevem nadšených zástupců českého národa.
Přesto ještě nebylo definitivně rozhodnuto o tom, že státním zřízením nového státu bude republika. Prozatímní ústava (zákon č. 37/1918 Sbírky zákonů a nařízení), přijatá 13. listopadu 1918, v souvislosti s prezidentem republiky hovořila o tom, že „úřad prezidenta trvá až do doby, kdy podle ústavy konečné nová hlava státu bude zvolena.“ Prezidentské pravomoci byly k Masarykově nelibosti zprvu vesměs reprezentativní; posíleny byly zákonem č. 271/1919 Sb. z. a n. z 23. května 1919. Prezident získal pravomoc jmenovat a odvolávat vládu, přidělovat jejím členům jednotlivé resorty, účastnit se schůzí vlády a předsedat jim; mohl zvát vládu nebo její členy k poradám, vyžadovat zprávy od ministrů; parlamentu mohl doporučovat opatření, a naopak mu musel „občas“ předkládat zprávy o stavu republiky.
Tyto nové pravomoci ve spojení s obrovskou osobní autoritou T. G. Masaryka zaručovaly, že prezident bude v novém státě hrát zásadní úlohu. Definitivní ústava ČSR (zákon č. 121 Sb. z. a n.) byla přijata 29. února 1920. Výslovně uváděla, že Československo je demokratickou republikou.