Na vývoj evropských přileb v 16. a 17. století měly výrazný vliv dlouhé války s Osmanskou říší. Při nich se Evropané setkali s orientálními útočnými přilbami, které převzali, pro své potřeby upravili a po dlouhou dobu na evropských bojištích také užívali. Většinu typů těchto tvarově orientálních přileb vyráběli němečtí platnéři v hlavních centrech jejich produkce, ve městech Augsburg a Norimberk.
Přilby neměly hřeben, zvon byl oblý nebo měl mírně kónický tvar a končil ve výši uší rovnou hranou. Ze stran chránily hlavu pohyblivé lícnice, jež v prezentovaném případě schází. V přední části se nacházel výrazný čelní štítek a pro orientální přilby charakteristický posuvný nánosník. Ochranu týlu zajišťoval široký pohyblivý kryt z několika ocelových lamel. Obzvláštní oblibu získala varianta, kterou nosili kyrysníci generála hraběte G. H. Pappenheima (1594‒1632), po němž jsou tyto přilby – pappenheimky – běžně nazývány.