Snímek pořízený v Praze během mobilizace v roce 1914 zachycuje vojáky pochodující na vlak. Dne 28. června 1914 byli v Sarajevu zavražděni rakousko-uherský následník trůnu a jeho žena. Dne 23. července předložila Vídeň Srbsku velice ostré ultimátum. Srbové vyhověli většině jeho bodů, ne však požadavku, aby umožnili činnost rakousko-uherských vyšetřovatelů na srbském území. O pár dnů později, 28. července 1914, tak Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku.
Carské Rusko se rozhodlo podpořit Srbsko a 29. července 1914 zahájilo mobilizaci. V důsledku toho původní spor mezi Vídní a Bělehradem přerostl v celoevropský a později ve světový konflikt. Německo se ruskou mobilizací cítilo ohroženo, pokusy vyřešit situaci osobní diplomacií dvou bratranců, Viléma II. a Mikuláše II., skončily nezdarem. 1. srpna 1914 Německo vyhlásilo Rusku válku a 3. srpna 1914 učinilo totéž v případě Francie. 4. srpna vpadla německá vojska do Belgie a válku Německu vyhlásilo Spojené království, čímž se automaticky ocitla ve válečném stavu i britská dominia.
Na stranu Srbska se přidala Černá Hora. Přestože Japonsko bylo britským spojencem, jeho spojenecké závazky je nenutily vstoupit do války. Nehledě na to, Japonci dali 15. srpna Německu ultimátum a po vypršení lhůty, 23. srpna, vyhlásili Němcům válku. Pro blok Německa a Rakousko-Uherska se vzhledem k zeměpisné poloze obou států ujal název Centrální mocnosti, jejich protivníci jsou známi jako Dohoda. Osmanská říše se přidala k Centrálním mocnostem 29. října 1914, když její námořnictvo zaútočilo na ruské černomořské přístavy.