Příslušníci c. a k. pěšího pluku č. 35

(Přestože je na snímku uvedeno, že vyfotografovaní vojáci jsou jednoročními dobrovolníky, jejich uniformy nenesou jejich specifické označení nad manžetou rukávů a na límci. Fotografie tedy mohla být pořízena bezprostředně po jejich nástupu, nebo během základního výcviku, nebo se o jednoroční dobrovolníky nejedná.)

Tento slavný pluk, neodmyslitelně spojený s Plzní, byl založen roku 1683. Podobně jako jiné pluky, i on získal své pořadové číslo až za tereziánských reforem – již tou dobou však měl za sebou celou řadu střetnutí, počínaje obranou Vídně. Mezi nejvýznamnější střetnutí, jichž se zúčastnil, patřily vítězství nad Osmany u Petrovaradína (1716) a nad Prusy u Kunersdorfu (Kunovic, 1759), první Napoleonova porážka u Aspern a následná odveta Francouzů u Wagramu (1809). Roku 1813 se pěší pluk č. 35 zúčastnil rozhodující bitvy napoleonských válek u Lipska a počátkem následujícího roku jako součást spojených vojsk protifrancouzské koalice vstoupil na francouzské území. V letech 1848–49 potlačoval revoluci v Praze, Vídni i Uhrách, roku 1859 bojoval u Solferina, roku 1864 se účastnil války s Dánskem. V bitvě u Jičína 29. června 1866 utržil těžké ztráty – 20 důstojníků a 1089 příslušníků mužstva, a o několik dní později se zúčastnil i bitvy u Hradce Králové. Ani velitele tohoto pluku smrt nešetřila: mezi osvobozením Budína roku 1686 a bitvou u Solferina roku 1859 se celkem šestkrát stalo, že velitel pluku padl.

V předvečer první světové války pluk patřil k 19. pěší divizi, tvořící součást VIII. armádního sboru se sídlem v Praze; jeho mužstvo tvořili z 60 % Češi a z 39 % Němci. Nejznámějším střetem, jímž prošel, byla bitva u Zborova 2. července 1917, kde c. a k. pěší pluk č. 35 utržil těžké ztráty v boji s čs. legionáři. Roku 1920 byl sloučen s legionářským 35. československým střeleckým plukem, zformovaným v italském Folignu. V meziválečném období byl znám jako pěší pluk 35 a nesl čestný název „Foligno“.