Hraničářský prapor 1 vznikl v listopadu 1920 a od 16. května 1932 nesl čestný název „České družiny“. Velitelství bylo umístěno do 26. ledna 1938 na zámku v Děčíně, kam se také v roce 1933 přesunula většina rot. Dislokace byla následovná: 1. rota byla od svého vzniku až do 23. října 1933 umístěna v Podmoklech, následně se přemístila k velitelství praporu do Děčína. Druhá rota byla do roku 1921 také v Podmoklech, pak se přestěhovala do Ústí nad Labem, odkud se v roce 1925 vrátila do Podmokel, a v lednu 1931 se znovu přestěhovala – do Jánské nedaleko České Kamenice. Dne 25. října 1933 ji přidělili do Děčína k velitelství praporu.
V Ústí nad Labem byla od svého založení umístěna 3. rota, jež v roce 1921 nahradila 2. rotu v Podmoklech a po čtyřech letech ji opět vystřídala v Ústí nad Labem. Ve městě pak zůstala až do 29. září 1931, kdy byla dislokována s ostatními rotami do Děčína na zámek. Čtvrtá rota byla od svého založení až do 26. ledna 1938 umístěna na děčínském zámku, technická rota sídlila v letech 1921 až 1927 tamtéž, načež se přemístila do České Lípy. Náhradní rota měla své působiště v Terezíně.
Dne 26. ledna 1938 byl prapor přeložen do Krušnohoří. Sídlo praporu se nacházelo v Mostě, kde byly také 1., 2. a 4. rota, zatímco 3. rota a rota technická se přesunuly do Bíliny. Náhradní rota odjela z Terezína do Postoloprt. V důsledku další redislokace bylo velitelství přesunuto 16. června 1938 do Loun, následně se tam dostala i technická rota. V dubnu 1938 došlo k přesídlení 4. roty do Bíliny, kam v červnu přibyla i 1. rota. Po okupaci pohraničí třetí říší v říjnu 1938 se Hraničářský prapor 1 „České družiny“ stáhl do Pohoří za demarkační čáru, ale již v lednu 1939 se velitelství a část praporu opět stěhovaly, tentokrát do Mšena-Podolí.