Potlačování univerzitních práv patřilo během druhé světové války k typickým projevům německé okupační politiky. Poprvé se o tom mohli na počátku listopadu 1939 přesvědčit studenti v polském Krakově, které jen o několik dní později, 17. listopadu 1939, následovali i jejich čeští kolegové. Kromě uzavření českých vysokých škol bylo toho dne popraveno devět studentských vůdců a dalších 1200 studentů nastoupilo cestu do internace v koncentračních táborech.
V důsledku obavy z represí řada českých studentů raději uprchla z protektorátu a vstoupila do řad československé zahraniční armády. Právě zde, konkrétně v posádce dělostřeleckého oddílu I v Moreton Hall u Leamingtonu ve střední Anglii, vznikla na podzim 1940 myšlenka slavit 17. listopad jako mezinárodní den studentstva. Během poměrně krátké doby se pro tuto ideu podařilo získat zástupce studentských svazů všech ostatních spojeneckých národů, což nebyla práce jednoduchá ani samozřejmá a vyžadovala značné diplomatické nadání.
Slavnostní vyhlášení Mezinárodního studentského dne proběhlo v neděli 16. listopadu 1941 v londýnské Caxton Hall, mj. za účasti prezidenta Beneše a zástupců spojeneckých studentských organizací. Již o den dříve, 15. listopadu 1941, proběhla podobná akce i přímo v místě dislokace I. československé brigády, což umožnilo zúčastnit se akce i těm studentům, kterým služební povinnosti v řadách československé armády neumožňovaly návštěvu Londýna.
Při této příležitosti vyšel vzpomínkový tisk v podobě listu formátu A4 přehnutém na polovinu. Na titulní straně se nachází grafika padlého studenta s knihou, z kterého jakoby vyrůstá ruka svírající pušku. Na poslední straně je český text Prohlášení spojeneckých studentů, které bylo následujícího dne oficiálně zveřejněno v Londýně.
Rozměry: 21,2 x 14,2 cm
Tisk se dostal do sbírky VHÚ Praha po 2. světové válce.