Prototyp bombardéru Il-28, jehož vývoj byl zahájen roku 1947, vzlétl 8. července 1948. Veřejnost se s letounem poprvé seznámila 9. května 1950 na přehlídce v Moskvě.
Ve své základní verzi byl Il-28 17,65 m dlouhý, 6,70 m vysoký a měl rozpětí křídel 21,45 m. Hmotnost prázdného stroje dosahovala 12 890 kg. První vyrobené kusy nesly v gondolách pod křídly dva proudové motory RD-45, později se přešlo na motory Klimov VK-1. Maximální rychlost se mohla vyšplhat až na 902 km/h ve výšce 4 500 m n. m., dostup činil 12 300 m a dolet 2 180 km. Posádku tvořili tři muži, z nichž pilot a letovod měli svá stanoviště vepředu a seděli v katapultážních sedačkách. Střelec-radista se nacházel v samostatném prostoru na zádi (za ocasem), proto se katapultovat nemohl a v případě potřeby musel vyskočit otvorem v podlaze.
Obrannou výzbroj představovala dvojice kanónů NR-23 ráže 23 mm v přídi a druhá dvojice v otočné věži za ocasem. Il-28 mohl nést bomby o celkové váze až 3 000 kg, případně atomovou bombu. Námořní verze byla určena pro jedno větší nebo dvě menší torpéda.
Il-28 byl vyráběn v celé řadě modifikací, např. pro výcvikové účely (Il-28U) či průzkum (Il-28R). Existovala i námořní verze (Il-28T) a verze protiponorková (Il-28PL). Celkem bylo v SSSR do roku 1956 vyrobeno přes 6 300 strojů všech verzí.