Pruská branná moc se ve druhé polovině 19. století v mnoha směrech lišila od zavedené praxe armád Rakouska nebo Saska. Všeobecná branná povinnost, v Prusku zavedená roku 1813, byla důsledně vyžadována a vztahovala se na každého občana ve věku dvaceti let. S tím souvisela i řada reforem a změn, kterými pruská armáda v průběhu první poloviny 19. století prošla. Tyto reformy v mnohém zasáhly i do výzbroje armády chladnými zbraněmi a měly za následek jejich určitou vzorovou nejednotnost.
Typickou ukázkou této typové rozmanitosti a jisté neuspořádanosti je např. velká řada tesáků, z nichž většina byla ve válce roku 1866 součástí výzbroje pruské pěchoty. Vedle starších pěchotních tesáků vzor 1839, 1849 nebo 1852, byl z naléhavé potřeby vyzbrojení nově postavených pluků po reorganizaci armády v roce 1860 zaveden pěchotní tesák vzor 1864. Charakteristickým znakem této zbraně byl zobcovitý tvar hlavice jílce odlitého z jednoho kusu mosazi, na vnější straně šikmo rýhovaného, a mosazná esovitá příčka. Čepele těchto tesáků byly zhotovovány ze starších zásob ukořistěných francouzských pěchotních šavlí vzor AN IX nebo AN XI, přičemž některé z nich měly na hřbetě dokonce vyraženy francouzské přejímací značky. Tesáky vzor 1852 a 1864 byla v roce 1866 vyzbrojena převážná část pruské pěchoty.
Délka 567 mm, délka čepele 439 mm, šířka čepele 36 mm, hmotnost 838 g, hmotnost s pochvou 1034 g.
Tesák byl do sbírky VHÚ získán v roce 1946 převodem ze zbrojnice Ořechovka.