Puška vz. 24 z exportu do Rumunska

Československá Zbrojovka, a. s., Brno se v průběhu dvou dekád existence samostatné Československé republiky vypracovala na přední místo mezi výrobci pěchotních palných zbraní a kromě plnění tuzemských zbrojních zakázek se dokázala významným způsobem prosadit i v zahraničí. Jen armádní pušky vz. 24 vyvážela v letech 1928–1940 do 16 zemí světa. Z hlediska největšího objemu odebraných kusů se na první příčku propracoval ekonomicky nejslabší člen Malé Dohody, Rumunsko.

Snahy o participaci na vyzbrojování malodohodových spojenců neměly pouze obchodně ekonomický charakter, eminentní zájem na nich měla především čs. vláda, jelikož charakter zbrojních obchodů značně určoval politické sféry vlivu. Na rozdíl od tehdejšího Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od října 1929 nazývaného Království Jugoslávie), kam dodalo MNO již počátkem 1923 celkem 32 176 francouzských pušek Berthier včetně více než 60 milionů nábojů ráže 8 mm vz. 86 a o rok později 48 500 německých pušek Mauser vz. 98 se 34 miliony nábojů ráže 7,92 mm Mauser, však jednání ohledně dodávek pušek do Rumunska dlouho vázla.

Zbrojní průmysl Rumunského království nepatřil v období mezi dvěma světovými válkami mezi odvětví, o něž by se nejslabší člen Malé dohody mohl opírat. V roce 1926 vznikla pod patronací rumunského státu společnost Uzinele Metalurgice din Copșa Mică și Cugir (CMC), jejímž 28 % majitelem byla anglická firma Vickers, jež do nového zbrojního závodu investovala především dodávkami strojů. Záměr byl vybudovat v Cugiru v údolí řeky Mureș zbrojovku s roční produkcí 100 000 pušek, 5 000 kulometů, dělostřelecký materiál nevyjímaje. Do roku 1930, kdy v rámci prosazování kulometu ZB oproti konkurenčním Vickers a Châtellerault zahájila Československá Zbrojovka Brno kroky k poskytnutí materiální a technické pomoci malodohodovému spojenci, vyrostly sice v Novém Cugiru tovární haly se stroji od Vickerse, ale celkově neměl rumunský stát na rozvoj zbrojního průmyslu prostředky.

Rumunské ministerstvo národní obrany a CMC uzavřely proto v srpnu 1938 smlouvu s Československou Zbrojovkou, jež továrnu zavazovala k dodávce 700 000 pušek Md. 24 a 2 000 kulometů ZB Md. 37. Od této základní smlouvy se odvíjela četná další ujednání i s dodatky, přijatá v následujícím období. Zbrojovka rovněž přislíbila rozšíření strojního vybavení a vybudování linky na výrobu pušek vz. 24 v CMC s výkonností 150 000 pušek ročně.

Důsledky změny politické situace po Mnichovu zvýšily naléhavost dodávek pušek malodohodového spojenci, takže Zbrojovka si v rámci urychlení vypůjčila od MNO 252 000 pušek vz. 24, jež obratem zaslala do Rumunska. Za zápůjčku měla armáda dostat stejný počet zbraní, avšak zcela nových. Že je už bude přebírat německá vojenská správa, nemohl nikdo tušit. Na přelomu let 1938/1939 pak poslala Zbrojovka do Rumunska dalších 300 000 pušek vz. 24, o čemž byla vyhotovena nová smlouva, přímo navazující na smlouvu základní. Ani tentokrát se to neobešlo bez výpůjčky zbraní od MNO. Rovných 150 000 jich pocházelo ze sborových zbrojnic v Brně, Trenčíně a Ružomberoku, dalších 102 000 kusů pak z výroby závodu I v Brně a závodu II v Považské Bystrici. Zbývající část složila Zbrojovka ze skladových zakázek.

Další smlouva, již uzavřená se souhlasem německých orgánů 31. července 1939, zněla na 200 000 pušek vz. 24 a 2 000 těžkých kulometů vz. 37. Na rozdíl od předchozích dodávek měla převážná většina dodávaných opakovaček pouzdro závěru opatřeno znakem rumunského krále Carola II. v podobě dvou vzájemně obrácených písmen C mezi dvěma ratolestmi a královskou korunkou v horní části.

Poslední smlouvu na dodávku 200 000 pušek vz. 24, rozdělenou na dvě části po 150 000 a 50 000 kusech, podepsala Zbrojovka s rumunskou stranou 19. dubna 1940. Jejich výroba byla rozdělena mezi brněnský závod I a pobočný závod II v Považské Bystrici. Abdikace rumunského krále Carola II. se s jistou setrvačností promítla do značení pouzder závěrů vyráběných pušek, kdy původní znak nahradil královský znak Carolova syna Michala I. v podobě kříže. Následně však bylo od značení pouzder závěru upuštěno a nesly pouze letopočet roku výroby 1940. Celkově tak brněnská Zbrojovka dodala rumunské armádě 700 000 pušek vz. 24. Někdejší spojenec se tak dočkal kvalitní výzbroje v době, kdy strategické partnerství v rámci Malé Dohody již zcela pozbylo smyslu.

Exemplář z objednávky z roku 1940 získalo muzeum v roce 1959 převodem z VÚ 5728 Olomouc.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Ráž: 7,92 mm Mauser
• Celková délka: 1 100 mm
• Délka hlavně: 593 mm
• Délka záměrné: 503 mm
• Hmotnost: 3 916 g