Rakouská pistole Mannlicher model 1905

Jméno konstruktéra Ferdinanda Karla Adolfa Josefa, rytíře von Mannlicher (1848–1904), jak znělo celé jeho jméno včetně predikátu uděleného v roce 1892, kdy byl povýšen do rytířského stavu a stal se členem panského domu rakouské říšské rady, patří neodmyslitelně do pantheonu rakouských konstruktérů palných zbraní 19. století. Vrchní inženýr konstrukční kanceláře Severní dráhy císaře Ferdinanda (k.k. privilegierte Kaiser Ferdinands-Nordbahn) vstoupil na pole konstrukce palných zbraní již v roce 1878 a jeho působení ovlivnilo zásadní měrou výzbroj rakousko-uherské monarchie. Průkopnický význam rodáka z Mohuče, jehož předci pocházeli ze severočeského Mostu, v oblasti vývoje samonabíjecích zbraní není dodnes zpochybňován. První konstrukci samonabíjecí pušky předváděl rakouské vojenské technické a administrativní komisi již na jaře roku 1886.

Práce na vývoji samonabíjecích pistolí zahájil Mannlicher již v roce 1893, kdy získal rakouské privilegium na konstrukci pistole, fungující na principu uzavřeného závěru s pevnou závěrovou deskou a hlavní pohyblivou vpřed. Přestože jeho konstrukci, dnes známou pod označením M 1894, zkoušely útvary v roce 1897, úspěchu v podobě zavedení do výzbroje se Mannlicher nedočkal. U konstrukcí z let 1895–1896 opustil původní systém a soustředil se na vývoj pistolí a pistolových karabin s dynamickým závěrem a uzamčených s krátkým zpětným pohybem hlavně. V roce 1898 zkonstruoval Mannlicher pistoli s dynamickým závěrem, avšak s odlišnou koncepcí s charakteristickým závěrem vedeným na těle pistole s vratnou pružinou uloženou pod hlavní a pevnou nábojovou schránkou v rukojeti. K plnění nábojové schránky při otevřeném závěru sloužil nábojový pásek s osmi, později s deseti náboji. Jednočinný spoušťový mechanismus měl součásti uloženy na vnější pravé straně těla pistole, levá strana nesla listové bicí pero. Pozdější modely měly uspořádání součástí mechanismu opačné. Vnější kohout s výrazným širokým palečníkem byl zavěšen v zadní části těla pistole. Součásti mechanismu chránil odsuvný kryt s bočnicemi, jehož přední část také zakrývala vratnou pružinu pod hlavní. U nejstarších konstrukcí sloužil k zajištění krytu na těle pistole příčný šroub, u pozdějších sériových pistolí plnila tuto funkci odpružená západka. Původní model z roku 1898 se zřejmě nedochoval, nicméně ve sbírkách, ať již soukromých či státních, jsou dnes uloženy prototypy a jednotlivé kusy následujících modelů 1899, 1900 a 1901 v různých provedeních. Přestože pistole Mannlicher rakouská vojenská správa postupně zkoušela v letech 1901–1902 a 1903–1904 společně s pistolemi Roth model 1900, Frommer model 1901 a Parabellum, ve výsledku upřednostnila pistoli Roth model II, předchůdce později zavedené pistole M. 7.

Sériové výroby se dočkal až model 1905, vyráběný zbrojovkou ve Štýru (Oesterreichische Waffenfabriks- Gesellschaft Steyr – OEWG), úspěšný především zavedením do výzbroje argentinské armády, jež nakoupila v letech 1906–1908 celkem 6180 pistolí. Uplatnění ve výzbroji evropských armád ovšem model 1905 nenašel, přestože jej řada států zkoušela. Stejně jako v řadě jiných případů zbrojovka pistole nabízela na civilním trhu, ve svých katalozích je měla také řada rakouských puškařských závodů, kde tvořily doplněk sortimentu. Počet vyrobených kusů je odhadován okolo 9000 exemplářů, jelikož nejvyšší známá výrobní čísla se pohybují u čísla 10 560, avšak číslování modelů 1905 pokračovalo kontinuálně po ukončení výroby modelu 1901 a nejnižší známé číslo modelu 1905 je 1008.

Exemplář s výrobním číslem 9456 získalo muzeum v roce 1949 převodem z Kriminální ústředny Praha.

Ráž: 7,63 mm Mannlicher

Celková délka: 242 mm

Výška: 150 mm

Šířka: 34,4 mm

Délka hlavně: 160 mm

Délka záměrné: 193 mm

Kapacita nábojové schránky: 10 nábojů

Hmotnost: 936 g