Rakouská puška Mannlicher M. 1885

Rakouská puška Mannlicher M. 1885

Rakouská vojenská správa se konstrukcemi opakovaček zabývala intenzivněji až od počátku osmdesátých let. V letech 1881–1886 vyzkoušela celkem devět zbraní vrchního inženýra Severní dráhy Ferdinanda Mannlichera (1848–1904), čtyři pušky předložené štýrskou zbrojovkou, sedm zbraní předložili dílovedoucí Anton Spitalsky (1831–1909) a její technický ředitel Otto Karl Schönauer (1844–1913), poručík Karel Krnka (1858–1926) postupně přihlásil pět pušek, inženýr Josef Schulhof (1824–1890) tři, stejný počet kapitán Konrád Kromar a po jednom projektu předložili nadporučík v. v. Strahovský, rytmistr Georg Van Valmisberg a nadporučík zemské obrany dr. Alfred rytíř Jurnitschek von Wehrstedt. Tak alespoň shrnul vývoj zkoušení různých systémů rakouskou vojenskou správou v letech 1881–1886 ministr války hrabě Arthur von Bylandt-Rheidt (1821–1891) ve svém pamětním spisu s názvem Denkschrift über das Repetirgewehr.

V dubnu 1884 vybrala technická a administrativní vojenská komise pro zkoušky v armádní střelecké škole v Brucku nad Litavou (Bruck a. d. Leitha) z dvaceti přihlášených zbraní pět konstrukcí, mezi nimi dvě zbraně inženýra Severní dráhy Ferdinanda Mannlichera: jednoranovou pušku s válcovým odsuvným závěrem a odnímatelným zásobníkem systému Lee a zbraň s revolverovým zásobovacím zařízením (Spitalsky-Mannlicher). Kolekci zbraní zkoušených v průběhu roku 1884 rozšířily ještě další prototypy domácího i zahraničního původu.

Zcela zásadní mezník, jenž předurčil budoucího vítěze, měl podobu císařského rozhodnutí z 21. března 1885, na jehož základě zadala vojenská správa štýrské zbrojovce výrobu 5500 pušek s oficiálním označením Repetir-Gewehr mit Geradzug-Verschluss, známé dnes spíše pod označením M. 1885. Mannlicherově konstrukci opakovačky s přímotažným závěrem uzamčeným nesenou uzamykací závorou a nábojovou schránkou na pět nábojů držených ocelovým rámečkem se tak otevřela cesta k širším vojenským zkouškám. Počátkem října dostaly první pušky 17. myslivecký prapor a 2. prapor 10. pěšího pluku z vídeňského garnisonu, přičemž každá jejich kompanie obdržela 76 pušek. Termín ukončení zkoušek byl stanoven na 20. června 1886, kdy mělo ministerstvo války obdržet závěrečná hodnocení z útvarů. Postavení vrchního inženýra Severní dráhy Ferdinanda Mannlichera se tak oproti jeho konkurentům značně upevnilo a žádná z dalších zbraní zkoušených vojenskou komisí, nebyla vyrobena ve větším množství pro útvarové zkoušky. Císařovu souhlasu k výrobě pro širší útvarové zkoušky předcházela závěrečná zpráva ministra války hraběte Bylandta-Rheidta z 18. března 1885, v níž rekapituloval dosavadní zkoušení předložených systémů.

Útvarové zkoušky s puškami Mannlicher skončily k 20. červnu 1886. Ke zhodnocení poznatků ze zkoušek svolal ministr války hrabě Bylandt-Rheidt na 18. a 19. října 1886 komisionální porady velitelů 2., 5., 8. a 10. sboru, náčelníka generálního štábu, předsedy technické a administrativní vojenské komise, velitele vojenské střelecké školy a řady dalších vyšších důstojníků. Závěry porad téměř jednoznačně vyzněly ve prospěch pušky systému Mannlicher s tím, že zkoušky se zbraněmi v menší, 8 a 9 mm ráži sice nebyly dosud ukončeny, avšak nutnost urychleného zavedení opakovačky je neodkladná. Faktickou tečku za hledáním vhodného systému opakovačky udělalo celkem očekávané oficiální přijetí pušky Mannlicher do výzbroje rakouské armády pod označením Repetirgewehr M. 1886, k němuž došlo 27. ledna 1887 na základě rozhodnutí císaře Františka Josefa I.

Pušky M. 1885 ve výzbroji jednotek zůstaly až do vypuknutí první světové války, některé se pak společně s jinými zbraněmi dostaly do výzbroje německé císařské armády, jako exemplář zkrácené pušky ze sbírek VHÚ. Na pravé straně pažby má vyražen znak stylizované říšské orlice s nápisem DEUTSCHES REICH (Německá říše) po obvodu.

Zkrácenou pušku M. 1885, původně přidělenou 80. domobraneckému praporu, získalo muzeum v roce 1946 převodem od Posádkového velitelství Velké Prahy.

 

Ráž: 11 mm Werndl M. 1877 (Gewehrpatrone M. 77)

Celková délka: 1077 mm

Délka hlavně: 560 mm

Kapacita nábojové schránky: 5 nábojů

Hmotnost: 3970 g

 

Aktuálně



Z restaurátorských dílen: Restaurování střelecké věže letounu Š-50

Z restaurátorských dílen: Restaurování střelecké věže letounu Š-50

21. 02. 2025
Přečtěte si, jak kolegové z Leteckého muzea Kbely pečlivě pracovali na restaurování…
Úskalí národnostních vztahů v meziválečném Československu. Kauza takzvaného Machníkova výnosu z roku 1936

Úskalí národnostních vztahů v meziválečném Československu. Kauza takzvaného Machníkova výnosu z roku 1936

17. 02. 2025
Snaha československé vlády o účinnou ochranu utajovaných skutečností se setkala s nežádoucím ohlasem…
Prohlédněte si práci našich restaurátorů. Rubrika Z restaurátorských dílen opět ožívá

Prohlédněte si práci našich restaurátorů. Rubrika Z restaurátorských dílen opět ožívá

14. 02. 2025
Posláním Vojenského historického ústavu Praha je soustavně a cílevědomě shromažďovat písemné a…
Nejtragičtější americký nálet na Prahu se uskutečnil před 80 lety - 14. února 1945

Nejtragičtější americký nálet na Prahu se uskutečnil před 80 lety - 14. února 1945

13. 02. 2025
Za 2. světové války se česká metropole stala terčem leteckého bombardování několikrát,…
Pořad ČT Fokus Václava Moravce se vysílal z Armádního muzea Žižkov, mluvilo se o válce i globální tísni

Pořad ČT Fokus Václava Moravce se vysílal z Armádního muzea Žižkov, mluvilo se o válce i globální tísni

12. 02. 2025
Prostorné atrium Armádního muzea Žižkov, jehož rekonstrukce získala hned několik významných architektonických…