Rakouská puška Mannlicher vz. 95 – čs. adaptace na náboj 7,92 mm Mauser

Páteř pěchotní výzbroje československé armády tvořily, stejně jako u jiných nástupnických států vzniklých po rozpadu rakousko-uherské monarchie, pušky systému Mannlicher. Množství opakovaček, evidovaných na našem území po vyhlášení republiky v říjnu 1918, nemohlo naplnit výzbrojní potřeby stanovené v roce 1920 na 561 000 pušek a karabin.

Původně převzatých 51 965 kusů navýšilo MNO především nákupy z Rakouska a z Itálie, takže na konci roku 1924 evidovalo 304 000 pušek a 56 149 karabin Mannlicher všech vzorů, tedy nikoliv pouze vzoru 95.

S výrobou zavedených pušek vz. 23 a 24 systému Mauser a jejich postupným nahrazováním zbraní systému Mannlicher vyvstala pro MNO otázka případného odprodeje rakouských opakovaček. Uskladňování a ošetřování vyřazované výzbroje, soustřeďované především do zbrojnice pro cizozemské zbraně v Purkraticích, sice vyžadovalo náklady, avšak hlavní štáb MNO ještě na jaře 1926 nevydal rozhodnutí o tom, jak s materiálem naložit. Proto také na nabídky Čs. zbrojovky v Brně, firem Sellier & Bellot, Košař a spol. a firmy Sychrovský se zájmem o odprodej pušek Mannlicher odpovídal dělostřelecký a zbrojní odbor zpočátku zamítavě. Jelikož ale věděl, že brněnská zbrojovka vyjednává s rumunskou vládou o 150 000 pušek Mannlicher, navrhovalo 26. oddělení DZO výměnu rakouských pušek za vzor 24 v poměru 3:1, tedy za tři rakouské pušky s bodákem a pochvou jednu pušku vz. 24 včetně kompletního bodáku. Jelikož odprodejem nepotřebných pěchotních zbraní zahraničního původu bylo rozděleno v roce 1923 mezi Finanční správu ruských legií (FSRL) a MNO, považoval dělostřelecký a zbrojní odbor za vhodné, aby v případném vývozu rakouských pušek do zahraniční figurovala z důvodů možné publicity spíše FSRL a MNO tak zůstalo stranou pozornosti. Po ukončení činnosti FSRL v roce 1929 řešil DZO otázky prodeje zbrojního materiálu již zcela samostatně, samozřejmě v souladu s rozhodnutím hlavního štábu MNO.

Jednání brněnské zbrojovky s rumunskou vládou ohledně pušek Mannlicher nepřineslo ještě na konci roku 1928 žádný výsledek, pouze dotaz, zda by bylo možné adaptovat rakouské opakovačky na náboj 7,92 mm Mauser, což nepochybně souviselo s úvahami malodohodového spojence ohledně sjednocení ráže. Adaptace pušky Mannlicher na německý náboj se v brněnské zbrojovce ujal konstruktér Václav Holek (1886–1954), tvůrce řady automatických zbraní, jež proslavily Československou zbrojovku po celém světě. Rámečkové nabíjení nahradil vertikálně pohyblivou pružnou schránkou ve tvaru písmene U, vloženou v nábojové schránce pušky Mannlicher. Horní ramena schránky tvořila vývodky, rozevřené ve vysunutém stavu tak, aby jimi mohly procházet náboje, plněné z pásku vz. 23. Zadní můstek pouzdra závěru měl vyfrézovánu drážku, do níž se zasouval nábojový pásek s pěti náboji 7,92 mm Mauser. V přední části mělo pouzdro závěru shora radiální vybrání z důvodů odlišné délky náboje, jelikož německý náboj byl přibližně o 6 mm delší než rakouský 8 mm Mannlicher M. 93.

Při zasunutí všech pěti nábojů do nábojové schránky stlačil střelec palcem ruky také pružnou schránku tak, že zůstala zachycena ve spodní poloze pomocí upravené západky nábojového rámečku, jejíž ovládací rameno vyčnívalo do prostoru lučíku. Pružná schránka zůstávala na rozdíl od rakouských rámečků nedílnou součástí zbraně.

Kromě nové hlavně s komorou pro náboj 7,92 mm Mauser doznala změn také hlava závorníku, jejíž čelo bylo doplněno vsazeným kolíkem s radiálním vybráním pro hranu dna nábojnice. Úprava si vyžádala výrobu nového vytahovače a vyhazovače nábojnic, drážka pro vyhazovač musela být také prohloubena. Změn doznala rovněž mířidla. Původní plátek hledí nahradil nový se stupnicí kalibrovanou pro balistiku náboje 7,92 mm Mauser s maximálním nastavením do 2000 m.

Řešení adaptace pušek Mannlicher přihlásila Československá zbrojovka 27. května 1929 k patentové ochraně a získala na něj čs. patent č. 37 933. Sedm dní před přihlášením Holkova řešení odjel místoředitel Čs. zbrojovky dr. Eduard Outrata (1898–1958) do Rumunska v záležitosti jednání ohledně lehkého kulometu ZB, avšak vezl s sebou také jeden vzorek adaptované pušky Mannlicher. Zbrojovka doufala, že se jí podaří získat objednávku na adaptaci všech pušek, jež měla rumunská armáda ve výzbroji. Pokud by vláda odkoupila minimálně 100 000 adaptovaných opakovaček, byla továrna ochotna prodat Rumunsku patentová práva včetně výrobního zařízení na adaptaci pušek Mannlicher. Stejnou nabídku podmiňovala objednáním alespoň 20 000 opakovaček Mauser brněnské výroby.

Detaily jednání dr. Outraty v Bukurešti neznáme; k uzavření obchodu ohledně pušek Mannlicher však nedošlo. Zbrojovka sice v dalších letech nepochybně adaptované pušky nabízela ještě v jiných zemích, jak lze usuzovat podle vzorkových zbraní vyrobených v různých obdobích, ale neúspěšně.

Až do okupace zbylé části republiky se vojenské správě rakouské opakovačky odprodat nepodařilo. Ještě v prosinci 1938 figurovalo v soupisu zbrojního materiálu navrženého k odprodeji celkem 352 449 pušek a karabin Mannlicher.

Vzorkový exemplář č. 304 získalo muzeum v roce 1956 převodem z Konstrukty Brno, n. p. v Brně.

• Ráž: 7,92 mm Mauser
• Celková délka: 1266 mm
• Délka hlavně: 761 mm
• Délka záměrné: 635 mm
• Kapacita nábojové schránky: 5 nábojů
• Hmotnost: 3966 g