Rakousko-uherská armádní pistole M. 7 z čs. výzbroje

První samonabíjecí pistoli zavedla rakousko-uherská armáda do výzbroje císařským výnosem z 5. prosince 1907 pod označením Repetierpistole M. 7. Je však také známa pod jménem Roth či Krnka, jelikož její konstrukce vznikala ve vídeňské továrně Georga Rotha, v níž Karel Krnka (1858–1926) zastával v letech 1898–1908 místo technického ředitele. Veškeré Krnkovy patenty byly vedeny na jméno továrny, zabývající se jinak především dodávkami nábojů.

Pistoli M. 7 vyráběla Oesterreichische Waffenfabriks-Gesellschaft (OEWG) ve Štýru a uherská Fégyvérgyár es Gépyar v Budapešti. Její konstrukce v zavedeném provedení nebyla ale bez nedostatků, takže si vyžádala dodatečné úpravy v podobě doplnění přerušovače. Pistole s přerušovačem dostaly označení M. 7/12 a byly také prezentovány jako nový model. Výroba ve štýrské zbrojovce běžela v letech 1909–1913 a celková produkce dosáhla počtu 60 509 pistolí. V uherské továrně v Budapešti se pistole M. 7 vyráběla v letech 1911–1914, během nichž zbrojovka zhotovila 38 213 kusů.

Pistole fungovala na principu uzamčeného závěru s krátkým zpětným pohybem hlavně a její bicí mechanismus tvořil přímoběžný úderník. Na rozdíl od jiných konstrukcí nezůstával po prvním výstřelu v zadní poloze, nýbrž v částečně předepnutém stavu. K realizaci dalšího výstřelu tak musel střelec stlačením jazýčku spouště napnout úderník až do zadní krajní polohy, kde došlo k jeho následnému vypuštění. Dlouhý krok spouště a její odpor tak v maximální míře vylučovaly možnost neúmyslného výstřelu při manipulaci.

Uzamčení závěru pomocí otočné hlavně řídilo přední vodicí pouzdro s vnitřními symetricky provedenými šroubovými drážkami, v nichž byly vedeny řídicí ozuby na hlavni. Řízené otáčení hlavně mělo dvoustupňovou charakteristiku, jelikož již na počátku zpětného pohybu se hlaveň otáčela v rozsahu 60°, samotné odemykání pak probíhalo během 30° radiálního pohybu hlavně. Symetrické uzamykací ozuby, umístěné v polovině délky hlavně, zapadaly při uzamčení do příčných drážek v těle závěru.

Pistole neměla odnímatelný zásobník, její zásobovací mechanismus tvořila nábojová schránka s kapacitou 10 nábojů, uložená v rukojeti. Na levé straně těla pistole vyčníval z bočnice odpružený záchyt závěru, jenž sloužil k jeho zadržení v zadní poloze při nabíjení zbraně pomocí nábojového pásku. Odpružená levá vývodka nábojové schránky měla hmatník, jehož stlačením mohl střelec při závěru zajištěném v zadní poloze rychle vyprázdnit nábojovou schránku.

Po rozpadu monarchie zůstalo na nově vytyčeném území mladé Republiky československé poměrně zanedbatelné množství výzbroje, což bylo dáno především tím, že řada útvarů se po skončení války odebrala i s výzbrojí do svých domovských posádek, jež ležely vně hranic nového státu. Nezanedbatelnou roli hrála také skutečnost, že nově formovaná čs. branná moc neměla pod kontrolou celé území, což se týkalo nejen německojazyčného pohraničí v Čechách a na Moravě, ale také Slovenska, jež čelilo vpádu Maďarů po vzniku Maďarské republiky rad.

Výsledky snah zbrojního odboru o zaevidování materiálu, jež zůstal po vyhlášení republiky vojenské správě k dispozici, ukázal poměrně neutěšenou situaci. U vojenských formací se nacházelo 259 kulometů, 51 965 opakovaček, 1 062 pistolí a 1 758 revolverů. Problematické je ovšem přesné určení skladby jednotlivých typů zbraní.

Výzbrojní nedostatky řešilo MNO v následujících letech především nákupy v zahraničí, což však nebyl případ rakouských pistolí M. 7. Ty bez výjimky pocházely z materiálu zajištěného na území republiky. V evidenci MNO se jich v roce 1922 nacházelo pouhých 615 kusů, tedy více než polovina z původně zaevidovaného množství pistolí. Jejich počet v důsledku zaevidování dalších kusů stoupl v roce 1924 na 687, přičemž objemově největší množství se nacházelo u útvarů spadajících pod velitelství 11. pěší divize, jež mělo v evidenci celkem 272 kusů. Počty pistolí u dalších divizí nepřekročily dvouciferná čísla. V té době se však již MNO rakouských pistolí postupně zbavovalo jejich postupným odprodejem vojenským gážistům za jednotnou cenu 250 Kč. Na sklonku roku 1938 se v evidenci zbrojního odboru nacházelo již jen 75 kusů určených také k odprodeji.

Exemplář z roku 1910, evidovaný divizní zbrojnicí č. 4 v Josefově, získalo muzeum v roce 1960 převodem z MV Praha.

Technické údaje

• Ráž: 8 mm Roth-Steyr
• Celková délka: 233 mm
• Výška: 160 mm
• Šířka: 33,5 mm
• Délka záměrné: 158 mm
• Délka hlavně: 128,2 mm
• Kapacita nábojové schránky: 10 nábojů
• Hmotnost pistole s prázdnou nábojovou schránkou: 1 010 g