Snímek pořízený rakousko-uherskými vojáky za první světové války zachycuje silně poškozenou pevnost Lusern na italské hranici.
Pevnost Lusern (Werk Lusern) byla postavena v letech 1908–1912 jako součást pevnostního systému bránícího přístup k Tridentu od jihovýchodu. Její hlavní výzbroj představovaly čtyři 10 cm věžové houfnice M9 ze Škodovky, každá ve vlastní pancéřové věži. Vedle toho byla pevnost vyzbrojena děly menších ráží a kulomety na obranu před nepřítelem, který by pronikl do bezprostřední blízkosti.
Na počátku války s Itálií čelila pevnost těžkému italskému ostřelování a byla silně poškozena. V této situaci se 28. května 1915 velitel pevnosti Lusern nadporučík Emanuel Nebesář rozhodl vyvěsit bílý prapor. Palebná přehrada ze sousedních pevností však zabránila Italům v přístupu k pevnosti do doby, než rakousko-uherské velení obnovilo kontrolu nad pevností. Nadporučík Nebesář se ocitl v soukolí vojenského soudnictví – rozsudky byly opakovaně rušeny a případ nebyl uzavřen do konce války.
Neúspěšné italské útoky na pevnost pokračovaly i v následujících měsících. Po rakousko-uherské ofenzívě z jara roku 1916 se pevnost ocitla v týlu a ztratila svůj význam. Po skončení války byla oblast postoupena Itálii a v meziválečném období byly trosky pevnosti Lusern z velké části zbourány; v současnosti jsou její pozůstatky zakonzervovány.