Rakousko-uherská torba pro pěší s brašnou, 1898

Pro přenášení nezbytností pro život vojáka rakousko-uherské pěchoty v poli, sloužila na počátku 20. století charakteristická torba z teletiny (Kalbfelltornister für die Infanterie). Rám torby byl vyztužen překližkou a z vnitřní strany podšit lněným plátnem v přírodní barvě. Na bocích byla ve spodní části našita kožená poutka, sloužící k upevnění plášťových řemínků při nošení sbaleného pláště. Její chlopeň výrazně přesahovala vyztužené tělo a zapínala se pomocí páru kožených řemínků.

Nošení torby umožňovalo samostatné kožené řemení ve tvaru písmene Y. To se skládalo z délkově nastavitelných předních řemenů s háky na uchycení k sumkám a zádového řemene s hákem na uchycení k opasku. Na předních řemenech byly nanýtovány ještě řemínky k uchycení brašny na náboje. Torba se k řemení připevňovala pomocí svorníku, který byl na obou stranách zajištěn koženým řemínkem. Spodní část se pak pomocí kožených poutek připevňovala k brašně na náboje. Díky systému upevnění bylo možné torbu vytažením svorníku odložit, zatímco brašna na náboje zůstala na opasku spolu s nosným řemením, které lépe rozkládalo celkovou váhu munice.

Torba obsahovala výstroj usnadňující život v polních podmínkách, nicméně se jednalo o předměty, které nebylo nutné použít v boji. Do vnitřního prostoru torby se vkládala náhradní souprava prádla, do spodní části rezervní dávka potravy, dále jutový pytel, složený na šířku torby. Do zbylého prostoru bylo nutné umístit kartáč na šaty, šicí soupravu (skládala se z nůžek, cívek bílé, šedé a černé nitě, cívky nitě ve výložkové barvě, sady jehel, velkých a malých blůzových a plášťových knoflíků, bílých a černých zinkových knoflíků).

Na vnější stranu torby se upevňoval stočený plášť a jídelní miska s víkem. Pod chlopeň torby se ukládal složený stanový dílec se třemi kolíky zabalenými v kusu plátna a pár rezervních bot.  Kosočtvercový stanový dílec sloužil k vytvoření jednoduchého stanu. Byl vyroben z hustě tkané bavlny zemitě hnědé barvy. Při stavbě stanu se spojily dva dílce pomocí dřevěných olivek do jehlanového tvaru, jako středová tyč sloužila puška s nasazeným bodákem v pochvě. Stanový dílec kromě ochrany před nepohodou sloužil vojákům i k věcem posledním, kdy se těla padlých přikrývala právě touto výstrojní součástkou.

Na zádové části opasku se nosila brašna na náboje v kartonech (Patronentornister). Tělo brašny bylo vyrobeno z hnědé kůže, příklopka z telecí kožešiny. Tvar brašny byl ve spodní části mírně zkosený a kopíroval tvar kartonů. Jednotlivé příhrady se zapínaly pomocí kožených poutek a černě lakovaných železných trnů. Na bocích brašny byly našity háčky a trny kvůli nošení níže popsaného systému torby a nosného řemení. Do brašny se ukládalo celkem osm nábojových kartonů (80 nábojů). Byla zde i rezerva pro případné uložení dalších dvou kartonů v boji. Brašna spolu s nosným řemením umožňovala i nošení pláště a jídelní misky v případě odlehčené výstroje bez torby.

Celková váha torby s předepsaným obsahem byla 8 631 g, váha brašny s osmi nábojovými kartony (80 náboji) pak 3 605 g.

Vzhledem k nákladné a složité výrobě systému torby a brašny na náboje byl v pozdějších měsících války zaveden pro pěchotu jednoduchý plátěný tlumok, který ovšem postrádal možnost relativně rychlého odložení části výstroje.

Torba i brašna byly součástí původní expozice Památníku odboje na figuríně rakouského vojáka.