Rakousko-uherský 7 cm horský kanón vzor 1899 byl na počátku 1. světové války nejrozšířenějším dělem ve výzbroji rakousko-uherských horských baterií. Těchto kanónů ráže 7,25 cm, které se vyráběly do roku 1914 v Arsenálu ve Vídni, bylo ve výzbroji 288 kusů. Byť se nejednalo o moderní a výkonné dělo, které by odpovídalo požadavkům nadcházejícího střetnutí, mělo své přednosti a oproti zavedeným horským kanónům vzor 1875 a 1890 jistý pokrok představovalo. Hlaveň byla vyrobena z ocelového bronzu, zbraň měla šroubový závěr a stěnovou chobotovou lafetu s odpruženým rydlem omezujícím odskok při výstřelu. Kanón byl přepravován rozložený na 3 části pomocí soumarů. Za 1. světové války byl pak použit rakousko-uherskou armádou v bojích v Alpách proti Itálii. Výhodou této zbraně byla jeho nízká hmotnost a poměrně snadná a rychlá rozebíratelnost. Na hlavni je mechanický zaměřovač a cílovník.
Památník osvobození tento exponát získal před druhou světovou válkou.
Takticko-technická data kanónu:
Ráže: 72,5 mm
Počáteční rychlost: 304 m.s-1
Maximální dostřel: 5 200 m
Rychlost střelby: 3 rány.min-1
Hmotnost kanónu v palebném postavení: 318 kg