Snímek zachycuje rakousko-uherský hydroplán E.17 typu Lohner E na námořní základně. Je umístěn na podstavci s koly, který není součástí samotného stroje. Později byl vybaven kulometem Schwarzlose.
Rakousko-uherské námořnictvo již před válkou rozpoznalo význam hydroplánů. Vedle prvotních domácích typů používalo zprvu zejména stroje cizí výroby, francouzský Donnet-Leveque a americký Curtiss. Roku 1913 zahájila vídeňská firma Lohner práci na velice úspěšné řadě hydroplánů. V listopadu 1913 vzlétl první stroj typu Lohner E. Jeho konstrukce byla ovlivněna cizími typy a odpovídala dobovému standardu.
Délka hydroplánu byla 10,25 m, výška činila 3,85 m, rozpětí horních křídel činilo 16,2 m, spodní křídla byla kratší než horní. Hmotnost byla 1,7 tuny. Motor Hiero o výkonu 85 koní byl umístěn za sedadly pilotů, mezi trupem a horním křídlem, a byl tlačný – vrtule směřovala dozadu.
Hydroplán mohl letět maximální rychlostí 105 km/h po dobu 4 hodin. Posádku tvořili dva muži, usazení vedle sebe. Od listopadu 1914 začal být na příď hydroplánů umisťován kulomet Schwarzlose.
Údaje o celkovém počtu vyrobených hydroplánů typů Lohner E se pohybují v rozmezí od 28 po 40 kusů. Na stroji E.21 létal Gottfried von Banfield, s 9 potvrzenými a nejméně 11 nepotvrzenými sestřely nejlepší rakousko-uherský námořní stíhací letec a jeden z nejlepších rakousko-uherských es vůbec. Od hydroplánu Lohner E byl odvozen silnější typ Lohner L, jehož vývoj byl zahájen v listopadu 1914 a do služby stoupil roku 1915.