Snímek, pořízený patrně v letech 1911–1912, zachycuje rakousko-uherský pancéřový křižník SMS Kaiser Karl VI.
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století získalo rakousko-uherské námořnictvo trojici pancéřových křižníků, jež se navzájem lišily svojí konstrukcí – nový křižník představoval vylepšení konstrukce předchozího plavidla. Kaiser Karl VI. tak vycházel ze starší lodi Kaiserin und Königin Maria Theresia.
Hlavní výzbroj představovala dvě děla ráže 240 mm, každé v samostatné věži na přídi a na zádi. Sekundární výzbroj představovalo osm děl ráže 150 mm, osmnáct kanónů ráže 47 mm a loď nesla také dva torpédomety. Pancéřování boků bylo silné až 220 mm a věží 200 mm, standardní výtlak činil 6 265 t a loď mohla plout rychlostí 20,8 uzlu. Stavba křižníku byla zahájena v polovině roku 1896, loď byla spuštěna na vodu o dva roky později a 23. května 1900 vstoupila do služby.
V letech 1902–1903 křižník působil jako tzv. staniční loď na Dálném východě, roku 1910 podnikl plavbu do jihoamerických vod a roku 1913 se účastnil demonstrace síly, jež vedla ke stažení černohorských vojsk z albánského Skadaru. Na počátku první světové války tento křižník ostřeloval postavení nepřátelského dělostřelectva na hoře Lovčen, jež ohrožovalo námořní základnu v Boce Kotorské.
Počátkem února 1918 se posádka lodi zúčastnila vzpoury v Boce Kotorské, poté byl Kaiser Karl VI. přesunut do Šibeniku a využíván k ubytovacím účelům. Po skončení války byl křižník předán Spojenému království a sešrotován.