V polovině 19. století zažila svou renesanci téměř již zapomenutá vojenská zbraň – tesák. Ten se stal v rámci rakouské armády typickou poboční zbraní a pracovním nástrojem ženijních a dělostřeleckých jednotek.
Tesák vzor 1915 byl posledním z řady ženijních tesáků zavedených do výzbroje technických jednotek rakousko-uherské armády. Nese všechny znaky válečné výroby. Namísto dřeva potaženého kůží byl k výrobě pochev použit ocelový plech, který byl lakován šedou barvou, odpovídající barvě uniformy. Rukojeť, příčka i čepel byly konstruovány tak, aby plnily svůj účel, ale výroba byla co nejjednodušší. Čepel již nebyla opatřena širokým výbrusem na vnější straně, jak tomu bylo u předchozího vzoru, nicméně její průřez ve tvaru klínu byl zachován. Původně hraněná, kapkovitě zakončená záštita byla nahrazena jednoduchou esovitě prohnutou příčkou. Dřevěné střenky rukojeti byly k řapu čepele připevněny třemi železnými nýty.
Tesák byl do sbírek VHÚ získán převodem v roce 1927.