Snímek, pořízený roku 1916 na Václavském náměstí u příležitosti mše za vítězství rakousko-uherských zbraní, zachycuje rakousko-uherské hodnostáře.
Na fotografii jsou zvěčněni pražský starosta JUDr. Karel Groš, rytíř Herget (?), president pražského Vrchního soudu Veselý, baron Brenk (?),polní podmaršál Simon rytíř Schwerdtner von Schwertburg (předválečný velitel 5. pěší divize z Olomouce a poté vojenský inspektor u jednotek 8. armádního sboru, pod nějž spadaly pluky s doplňovacími obvody v Praze a v jihozápadní polovině Čech), dále policejní president Křikava, president Zemské správní komise hrabě Vojtěch Schönborn, místodržitel hrabě Coudenhove a posádkový velitel pplk. Heckendorfer.
Politika v českých zemích byla již od roku 1848 otravována národnostním napětím, jež se nepodařilo uspokojivě vyřešit. Neuspěly fundamentální články z roku 1871, pokus o česko-německý kompromis z roku 1890 („punktace“) skončil politickým krachem staročechů, kteří jej za českou stranu vyjednali, a naopak německý odpor k jazykovým nařízením z roku 1897 vedl k pádu předlitavské Badeniho vlády. Na Moravě se roku 1905 podařilo dohodnout a uvést v život moravské zemské vyrovnání, jež otupilo hrany mezi oběma zemskými národy. V Čechách se však nacionalistům nepodařilo nalézt společnou řeč a český zemský sněm byl paralyzován nacionalistickými spory, jež nakonec vedly císaře k vydání Anenských patentů z 26. července 1913. Český zemský sněm byl rozpuštěn, správu Čech převzala Zemská správní komise složená z pěti Čechů a tří Němců pod vedením hraběte Schönborna. Toto provizorium nebylo odstraněno až do vypuknutí první světové války, jež beztak na několik let znamenala konec demokratické politiky.