Dvojčinný revolver (s možností natáhnout také kohout ručně a použít ho jako jednočinný) sestrojil a vyráběl Josef Scheinigg. Konstrukčně tato zbraň připomínala revolver, na nějž v roce 1851 získal britský patent Robert Adams (1809−1870) a v roce 1855 jej vylepšil anglický důstojník Frederick Beaumont. Zvláštností jsou dlouhé trny v nábojových komorách, na které se při nabíjení narážely střely, a tím se zvyšovala jejich těsnost v komorách. To byl vynález francouzského plukovníka Louise Thouvenina z roku 1843, uplatněný poté u vojenských pušek ve Francii, v Belgii, v Rakousku a v řadě dalších států. Josef Scheinigg byl první, kdo tuto myšlenku použil i u revolveru. Trny se však neosvědčily, bránily zejména snadnému a účinnému vyčištění komor od zbytků střelného prachu i dalších nečistot. Proto se nadále nevyráběly a u starších exemplářů byly z válců dokonce odstraňovány. Zbraň měla ráži tehdejších rakouských vojenských zbraní (13,9 mm), v letech 1860−1861 byla zkoušena armádou, ale do výzbroje nezavedena (zvítězila perkusní pistole Lorenz vzor 1862). Pro svou robustnost, dostřel i vojenskou ráži ji však mnozí důstojníci za války proti Prusku v roce 1866 používali jako svou soukromou zbraň. Revolver se vyráběl i v menších variantách (ráže 11 a 9 mm).
Josef Scheinigg je připomínán v Ottakringu (předměstí Vídně) v souvislosti s Leopoldem Gasserem, který k němu nastoupil v roce 1858 jako tovaryš.
Hlaveň oktagonální se čtyřmi pravotočivými drážkami a vysokou muškou. Pevné hledí tvořil zářez na konci uzavřeného rámu. S rámem je hlaveň smontována v jeden celek, na levé straně je napevno připevněna nabíjecí páka. Osa válce je aretována pružinou na pravé straně rámu před válcem. Kvůli trnům umístěným uprostřed komor musely být pistony do dna válce zašroubovány excentricky a zápalný kanálek vyúsťoval blíže k obvodu válce. Revolver je na levé straně rámu před bubnem značen rakouský orlem a „OTTOKRING Z. WIEN“. Kohout má dvě polohy – pojistnou a palebnou – přičemž v první poloze, kdy zbraň byla zajištěna, bylo možné otáčet válcem a nabíjet komory. Lučík je přišroubován zdola k rámu. Rukojeť střenková, střenky z ořechového dřeva jsou zdrsněny rybinováním, na rámu rukojeti zdola je závěsný kroužek. Kohout, nabíjecí páka, osa válce, spoušť, závěsný kroužek a pružina s čepem osy jsou ponechány v bílém stavu, ostatní kovové součástky zbraně byly černě brynýrovány.
Revolver byl do sbírky VHÚ získán v roce 1948 převodem ze zbrojnice v Terezíně.
Celková délka 315 mm, délka hlavně 155 mm, ráže 13,9 mm.