Snímek, pořízený do roku 1864, zachycuje císaře Františka Josefa I. a jeho bratry.
Rodiče Františka Josefa I., arcivévoda František Karel (1802–1878) a Žofie Bavorská (1805–1872), měli čtyři syny a dceru Marii Annu, jež zemřela jako malá. Zatímco nejstarší syn František Josef I. (1830-1916) byl vzorem svědomitého byrokrata, jeho bratři se od něj v mnohém lišili.
Maxmilián (1832–1867) byl okouzlující člověk s liberálními sklony. Byl navýsost kompetentním velitelem rakouského námořnictva, v předvečer války z roku 1859 spravoval severní Itálii, avšak jeho ambice byly vyšší. Přijal nabídku mexických konzervativců podporovaných Napoleonem III. a roku 1864 se stal mexickým císařem. Korunu si však musel vybojovat na republikánských silách presidenta Juáreze. Maxmilián si nedokázal získat podporu většiny Mexičanů a po stažení francouzských vojsk roku 1866 se jeho postavení stalo neudržitelným. Císař však odmítl opustit zemi. Roku 1867 byl zajat a zastřelen v Querétaru.
Karel Ludvík (1833–1896) se vyznačoval zbožností a po sebevraždě korunního prince Rudolfa roku 1889 se stal následníkem trůnu. Na ten sice nikdy nenastoupil (zemřel po návratu ze Svaté země), mezi jeho potomky však patřili jak František Ferdinand d’Este (jeho nejstarší syn), tak i císař Karel I. (syn jeho druhého syna Oty).
Konečně arcivévoda Ludvík Viktor (1842–1919) byl císařem pro své poklesky vykázán z Vídně na zámek Klessheim u Salcburku.