Rakouský kord pro vojenské úředníky vzor 1890

Vedle důstojníků nosili od roku 1802 vzorový kord také vojenští úředníci a lékaři. Jako součást jejich uniformy pak zůstal kord i po roce 1850, kdy byla pro důstojníky pěchoty zavedena jako poboční zbraň šavle. Všechny následující modely kordů zavedených v habsburské armádě byly již určeny pouze pro vojenské úředníky (dělostřelečtí inženýři, vojenští účetní, proviantní úředníci, vojenští pokladníci, techničtí úředníci Vojenského zeměpisného ústavu, pevnostní úředníci apod.). Verze z roku 1869 se od předchozího vzoru liší zejména tím, že vnitřní část ledvinovitého záštitného listu je sklopná tak, aby nedocházelo k poškozování uniformy. Změnil se také způsob zavěšení zbraně, neboť dřevěná pochva potažená kůží byla opatřena kováním s očkem a pevným závěsným kroužkem. Další vylepšenou verzí byl kord zavedený roku 1890, u něhož došlo k menším úpravám na jílci, kde byla dřevěná rukojeť nejdříve potažena rybí kůží a teprve potom obtočena stáčeným mosazným drátkem. Podstatnější změny se týkaly pochvy, která již nebyla zhotovena ze dřeva, ale z ocelového plechu, potaženého černou kůží nebo černě lakovaného. Poslední verzí kordu pro vojenské úředníky byl model zavedený předpisem z roku 1903, který se od předchozího liší pouze konstrukcí pochvy, která je celokovová a poniklovaná.

Čepel přímá, jednosečná, s oboustranným výbrusem a středovým hrotem. Na vnitřní straně značena výrobcem WEYERSBERG & Co SOLINGEN. Po obou stranách bohatě zdobena leptaným ornamentem – na vnější straně vojenské trofeje a profil císaře Františka Josefa I., na vnitřní straně vojenské trofeje, rakouský znak a panovnický monogram FJI. Rukojeť dřevěná, ovinutá splétaným mosazným drátkem. Garnitura mosazná. Hlavice kulovitá s nýtem, prutový hraněný koš. Přímá hraněná záštita, souměrný dvouledvinovitý, oboustranně sklopný záštitný list. Pochva celokovová, černě lakovaná. Kování mosazné s poutkem a pevným závěsným kroužkem.

Celková délka 906 mm, délka čepele 757, hmotnost 620 g.

Kord byl do sbírek VHÚ v roce 1953 převodem z Krajského muzea v Litoměřicích.