Tvarově zcela specifickým bodákem s robustní a širokou sečnou čepelí byli v habsburské armádě po dlouhá léta vyzbrojeni příslušníci mysliveckých jednotek. Prvním z této řady byl tulejový bodák na myslivecké pušky vzor 1796, který se, byť s čepelemi různých délek, kompletoval i s následujícími vzory 1807, 1807/35 a částečně i s mysliveckou komorovou puškou systému Augustin vzor 1842.
Pro tu byl zkonstruován a zaveden zcela nový bodák s tulejí upravenou pro tzv. Laukartův způsob nasazení, jenž byl v tomto období využit i u řady dalších rakouských bodáků. V letech 1848–1849 byla část mysliveckých štuců starších vzorů transformována na systém Augustin, s čímž souvisela i nezbytná úprava původních bodáků vzor 1796. Vzhledem k tomu, že na hlavních transformovaných pušek byla muška posunuta směrem k ústí, musela být do tuleje bodáku vypilována spirálová drážka, kterou při nasazení na hlaveň procházela základna mušky. Tento nový způsob uchycení bodáku současně znamenal, že čepel již nebyla umístěna pod hlavní, ale na její pravé straně.
Čepel přímá, jednosečná, s oboustranným širokým výbrusem a středovým hrotem. Na rameni značena VS 97. Tulej s rovnou drážkou a zajišťovacím prstencem. Pochva dřevěná, potažená černou kůží, po straně sešitá. Na obou koncích mosazné kování. Na vnější straně horního kování připevněn závěsný hák.
Celková délka 798 mm, délka čepele 689 mm, šířka čepele 37 mm, délka tuleje 109 mm, průměr tuleje 24,3 mm
Bodák byl do sbírky VHÚ získán v roce 1951 převodem z Kriminální ústředny ministerstva národní bezpečnosti.