Kompozitní reflexní (zvratný) luk se stal velmi oblíbenou a značně rozšířenou zbraní východoevropských a asijských armád. Oproti dlouhému, přímému luku evropských lučištníků byl luk reflexní podstatně kratší a díky tomu vhodný zejména pro jezdce. V klidovém stavu směřovala ramena lučiště dopředu, takže střelec musel k napnutí luku vyvinout velkou sílu. Ramena se musela ohnout dozadu a tětiva stáhnout dostatečně daleko za lučiště. Reflexní luky používaly po celý středověk tatarská a turecká lehká jízda a kromě nich také Maďaři, Poláci a Rusové.
Luk se nejčastěji nosil v koženém pouzdře, které tvořilo soupravu s toulcem na šípy. Obyčejní vojáci měli na svých pouzdrech a toulcích hladké kování. Honosné zbraně se opatřovaly soupravou se stříbrným či zlatým vyšíváním, někdy doplněným pozlaceným bronzovým kováním nebo posázeným drahými kameny. Označení kompozitní znamená, že lučiště těchto luků bývala často složena z vrstev šlach, dřeva, rohoviny, někdy i kosti, které byly pevně slepeny dohromady. Jejich nevýhodou byla citlivost na vlhko, kdy mohly slábnout a rozlepovat se.
Délka 580 mm, šířka 292 mm, hmotnost 398 g.