V britské armádě probíhala od konce americké války za nezávislost řada reforem, které měly charakter dlouhodobějších koncepcí. Zároveň se však britská generalita snažila o zapracování zkušeností z aktuálních konfliktů. Jedním z výsledků těchto snah byl roku 1800 i vznik tzv. Experimentálního střeleckého sboru (v originále jako „Experimental Corps of Rifleman“). Jednalo se o vojáky, kteří byli vyzbrojeni ručnicí, jež měla hlaveň opatřenou drážkovaným vývrtem. V roce 1803 se z experimentální jednotky stal řádně vedený 95. pěší regiment střelců. Zavedení takovéto jednotky, navíc jako pravidelného pěšího pluku v britské armádě, bylo poměrně novum – v dřívějších dobách sice královská armáda jednotky podobného typu používala (například hessenské střelce v americké válce za nezávislost), avšak jednalo se o jednotky tvořené či najaté ad hoc jen na dobu války, navíc většinou verbované jinde než na Britských ostrovech.
Námi představovaná publikace je výcvikový předpis právě pro jednotky střelců potažmo lehké pěchoty obecně. Poprvé byl publikován roku 1803 a knihovna vlastní vydání z roku 1814. Předpis, jenž je svázán v tuhé kartonové vazbě, obsahuje základní instrukce pro ovládání zbraně, zabývá se nabíjením pušky jak pomocí papírové patrony, tak pomocí prachovnice a střely s tzv. flastrem (jedná se o kus plátna, který slouží k správnému vedení střely v drážkách hlavně). Část předpisu se věnuje i způsobu míření a je zde také předepsána doporučená velikost terčů (5 stop v průměru) a vzdálenost, na kterou by se střelba měla vést (od 50 do 300 yardů). Text také zdůrazňuje, že střelec by měl být schopen nabíjet i střílet z lehu. Publikace je doplněna několika obrazovými přílohami v podobě taktických nákresů.
Nejzajímavější část předpisu se však týká samotné taktiky, tudíž je zde popsáno fungování střeleckého řetězu a způsob nasazování střelců v roli tzv. předních stráží či předsunutých jednotek, které měly působit samostatně. Autor se také soustředil na popsání taktiky při zabírání různých z taktického hlediska důležitých bodů, jako jsou křižovatky cest, vesnice, či mosty.
Tento dokument je pro badatele nepochybně důležitý jako primární pramen pro pochopení taktiky, která byla používaná lehkou pěchotou britské královské armády. Navíc díky – na poměry vojenských reglementů počátku 19. století – poměrně značně rozepsané metodice výcviku se jedná o zajímavý dokument, který by neměl uniknout pozornosti badatelů.
Citace:
Regulations for the exercise of riflemen and light infantry; and instructions for their conduct in the Field. London: War office,1814. iv, 75s.
Knihu si můžete přečíst také zde: