RICHTER, Karel. … a v zádech měli smrt

Dne 22. prosince 1941 proběhl v Brně stanný soud s celkem 33 osobami z řad československých výsadkářů a domácího odboje. Odsouzení byli popraveni spolu s dalšími 39 účastníky odboje 7. května 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. Během podzimu roku 1941 totiž došlo k rozbití všech dosud vysazených parašutistických skupin (s výjimkou v operaci Benjamin prvního vysazeného rotného Otmara Riedla, kterému se nepodařilo navázat spojení s odbojem) a těžké ztráty utrpěly i odbojové organizace, které s výsadkáři spolupracovaly.

Výsadkové operace na území bývalého Československa zahájil zpravodajský odbor exilového Ministerstva národní obrany v Londýně výše zmíněnou operací Benjamin již v dubnu 1941, rotný Riedl byl ale omylem vysazen až na hranicích Rakouska a Itálie. Po kratším věznění se dokázal dostat do Protektorátu, nicméně jeho následné pokusy o kontaktování odboje selhaly. Větší množství výsadků pak bylo v létě 1941 připraveno v SSSR, přičemž část z nich organizovala sovětská rozvědka GRU a část NKVD z dobrovolníků z řad československých komunistů (zpravodajské a sabotážní operace Kaboš a Aroš).

Další dva výsadky pak s podporou sovětů připravila Československá vojenská mise v Moskvě ve snaze získat kontrolu nad zpravodajskými operacemi na vlastním území. Tyto dva výsadky (zpravodajská operace S-1) určené pro Slovensko (S-1/N) a pro Moravu (S-1/R) čítaly po 4 parašutistech. Celkem bylo tedy během srpna a září 1941 vysazeno 23 parašutistů, kteří měli plnit úkoly na území bývalého Československa. Bohužel většina z nich byla kvůli navigační chybě vysazena daleko od svého místa určení, většinou v Polsku, což situaci všech výsadkářů značně zkomplikovalo a v nejednom případě tak došlo k jejich zatčení.

Výsadek S-1/R patřil k těm šťastnějším, neboť 10. září alespoň dopadl skutečně na Moravě, byť mimo cílovou oblast. Po vysazení se parašutistům nepodařilo sejít se, a proto postupovali na vlastní pěst. Ukryli se nejprve u svých příbuzných, následně navázali spojení s odbojem a nakonec se sešli v Kroměříži u Ireny Svobodové, manželky plukovníka (později generála) Ludvíka Svobody. Po nástupu Reinharda Heydricha na pozici zastupujícího říšského protektora zahájili Němci tvrdou ofenzivu proti domácímu odboji, což vyvolalo všeobecnou atmosféru strachu a velmi ztížilo také práci výsadkářů. Těm se nakonec stala osudnou zrada z vlastních řad.

První byl zatčen 19. srpna krátce po seskoku u Krakova Rudolf Mišutka z výsadku Aroš I, který učinil rozsáhlou výpověď, a po předání brněnskému gestapu se z něho stal konfident. Dne 30. září 1941 se pak na gestapu v Olomouci dobrovolně přihlásil Ferdinand Čihánek z výsadku Aroš III, který pak prozradil veškeré údaje o připravovaných operacích, což se rovnalo katastrofě, neboť výsadkáři operací Aroš a S-1 byli školeni společně. Také z Čihánka se stal konfident gestapa, který aktivně pomáhal rozbít síť spolupracovníků parašutistů a domácího odboje. Ačkoliv Mišutka a Čihánek nejsou tak známí jako obdobní zrádci Karel Čurda a Viliam Gerik, jejich role v našich vojenských dějinách je stejně tragická.

Na přelomu října a listopadu tak byli zatčeni Bohuslav Němec, František Brauner a Jan Kasík (i z něho se stal konfident gestapa) z výsadku S-1/R (poslední František Ryš unikal gestapu až do května 1942, kdy náhodou v Brně potkal Rudolfa Mišutku, který jej následně předal Němcům) a také řada jejich spolupracovníků, což do značné míry paralyzovalo celé odbojové hnutí na Moravě. První výsadky ze SSSR tak skončily neúspěšně a další připravované operace S-2 a S-3 byly pozastaveny (mezi připravovanými dobrovolníky pro S-3 byl také Josef Buršík, budoucí hrdina SSSR a velitel čs. tankového praporu, a bývalí interbrigadisté Karel Vejvoda a Vendelín Opatrný). Československé výsadky do Protektorátu poté pokračovaly operacemi Anthropoid, Silver A, Silver B a dalšími z londýnské zvláštní skupiny D během jara 1942. K obnovení větší výsadkové činnosti ze SSSR došlo až roku 1943, kdy byly pro změnu omezeny výsadky z Velké Británie.

Prezentovaná kniha renomovaného historika a dříve dlouhodobého pracovníka VHÚ Praha plk. PhDr. Karla Richtera, CSc., přináší čtenáři nejen příběh výsadku S-1 a rodiny plukovníka Ludvíka Svobody, stejně jako dalších odbojářů podporujících parašutisty, ale vysvětluje také souvislosti počátečních československo-sovětských jednání o spolupráci a popisuje například také konflikt o čs. vojáky internované v SSSR. Publikace je psána typickým autorovým jazykem, lehce a čtivě v popularizačním stylu, nicméně bez použití poznámkového aparátu. Jedná se v podstatě o druhé opravené a doplněné vydání knihy Výsadek S-1, na níž se autorsky podílel také pplk. Vlastimil Kožnar a která vyšla již v roce 1988. Představovaná kniha se od původního vydání odlišuje objektivním vylíčením zpočátku problematických československo-sovětských vztahů, které z pochopitelných důvodů v předrevolučním vydání obsaženy nebyly. Samotný autorský text je poměrně hustě prokládán pasážemi vzpomínek pamětníků.

Citace:

RICHTER, Karel. … a v zádech měli smrt. Třebíč : Akcent, 1997. 325 s.