Římští legionáři, 1. století př. Kr.

Rok 46 před naším letopočtem byl v pořadí třetím rokem římské občanské války. Prokonzul Gaius Iulius Caesar vedl v čele svých příznivců z řad populárů úspěšnou válku proti optimátům, zastáncům římské republiky. Jeden z čelních Caesarových oponentů, Gnaeus Pompeius Magnus, byl sice již před dvěma roky zavražděn v Egyptě, avšak jeho přítel Titus Labienus byl stále odhodlán k boji. Caesar byl tedy nucen vytáhnout do římské provincie Africa, kde se v oblasti dnešního Tunisu 4. ledna roku 46 př. Kr. střetl s Titem v bitvě u Ruspina. Vojsko optimátů mělo nad Caesarovým více jak dvojnásobnou početní převahu a mnohonásobně početnější jízdu. Navzdory počátečnímu tlaku protivníka dokázal Caesar udržet své postavení a vzápětí porazit nepřátelskou pěchotu. V dalším postupu mu však zabránila optimátská jízda, která jeho jednotky obklíčila. Caesarovi legionáři, uzavření do proslulé defenzivní formace želvy (testudo), však dokázali tlak nepřítele přečkat a nakonec se z obklíčení probili. Bitva skončila nerozhodně stažením obou vojsk do svých ležení, avšak co do ztrát byla citelnější pro Caesara, který přišel téměř o třetinu svého vojska.

Identické figurky představují římské legionáře, oděné ve standardní kroužkové zbroji (lorica hamata), užívané u řadových legií masově až do přelomu letopočtu. Oba mají na hlavách přilby s lícnicemi a čelním štítkem, dekorované červenými chocholy. Jejich výzbroj tvoří štíty (scutum) a poněkud fantasticky pojaté oštěpy (pilum). Jejich oděv představují klasické krátké červené tuniky a hnědé šněrovací sandály nad kotníky (caligae). Hnědě jsou vyvedeny rovněž podstavce, vnitřní část štítů a násady oštěpů, zatímco na zbroj a hrot oštěpu byla aplikována šedostříbrná metalická barva. Na vnější stranu štítů byl využit světle žlutý odstín, na obličeje, ruce a nohy pak barva pleťová.

Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.