ROUBÍK, František. Bitva na Brůdku 1040

Ve dnech 22. a 23. srpna 1040 se odehrála bitva u Brůdku, která v daném roce ukončila snahy krále Svaté říše římské Jindřicha III. podrobit si českého knížete Břetislava I. V německé kronice Herimana Chromého se o události píše: „Časně ráno jeho [Jindřichovi] bojovníci vstoupili do zalesněných, obtížných a zasekaných míst, unavení již marnou činností, neúspěšně zaútočili na jakousi přepevnou stavbu a byli od Čechů, kteří se na ně odevšad vyřítili, pobiti, zajati nebo zahnáni na útěk.“

Širším kontextem války Jindřicha III. s Břetislavem I. jsme se zabývali již při představení biografie tohoto významného českého panovníka, a proto odkazujeme na starší text. Dnes se zaměřme na samotnou bitvu u Brůdku, jak je obvykle nazývána. Její přesná lokalizace totiž není zcela jasná, i když tradičně je umisťována k obci Brůdek (součást městyse Všeruby) již v Palackého Dějinách národu českého v Čechách a na Moravě.

Nejnovější archeologické poznatky, které shrnul doktor Lutovský ve třetím svazku své trilogie Po stopách prvních Přemyslovců, ukazují na vícero možných míst tohoto slavného střetu. Vedle samotného Brůdku, k němuž byla bitva umístěna Palackým na základě historické krajiny 18. století a u něhož místo příliš neodpovídá popisu uvedenému v Kosmově kronice, by se také mohlo jednat o prostor u hradiště Příkopy u Kdyně. To leželo pouhých 5 km od Brůdku a lépe odpovídá řeči dobových kronik, ale ani zde nejsou stávající archeologické důkazy jasné a rozsáhlejší výzkum neproběhl. Třetím možným místem střetu by pak mohly být vrchy v prostoru mezi Spáleným vrchem a Pasečnicí, která leží asi 10 km západně od Brůdku. V tom případě by ale říšské vojsko nepoužilo k přechodu českých hranic Všerubský průsmyk, ale v tomto raném období pravděpodobně frekventovanější Domažlický průsmyk vedoucí od Folmavy. I zde by terén více odpovídal popisu kronikářů a v uvedeném prostoru navíc stávala jimi zmiňovaná kaple, ale přesto se jedná jen o jednu z možných hypotéz snažících se lokalizovat místo českého vítězství.

Samotný průběh bitvy lze postihnout jen obtížně. Zdá se, že předvoj říšského vojska padl do léčky v těžkém a lesnatém terénu, byl napaden z boku a z týlu a zmasakrován. Druhý říšský oddíl, který měl obejít hlavní cestu a napadnout české obránce z nečekané strany v koordinovaném útoku s hlavními silami, pak druhý den střetu po namáhavém pěším postupu lesem přes několikery záseky zaútočil na české opevnění, ale bez podpory hlavního voje byl se značnými ztrátami odražen. Díky této nečekané porážce se musel dát Jindřich III. na ústup zpět do Bavorska a v návaznosti na to se stáhl i saský kontingent postupující na severu Nakléřovským průsmykem na Bílinu. Tažení do Čech skončilo pro tento rok neúspěchem. V následujícím roce již Jindřich III. českou obranu nepodcenil, a poté co oblehl Prahu, musel Břetislav I. kapitulovat a římskému králi se podrobit. Diplomaticky ale dokázal svoji vojenskou prohru proměnit v užitečné spojenectví s budoucím císařem, a posílil tak svoji pozici i význam Čech v říši.

Prezentovaná drobná brožurka patří do edice Průvodce po bojištích a vojenských památnostech Československé republiky. Vyšla ve třicátých letech minulého století a přes svůj malý rozsah seznamuje čtenáře stručně, ale komplexně jak s kontextem války z let 1040–1041, tak s průběhem samotné bitvy u Brůdku (v tomto případě je užito archaičtější spojení „na Brůdku“). Její autor, historik a archivář docent František Roubík, který se specializoval na historickou geografii, se samozřejmě věnoval i problematice lokalizace místa bitvy, přičemž vycházel primárně z Palackého. Ačkoli jsou dnes k dispozici již novější zdroje informací zabývající se bitvou, má prezentovaná publikace stále určitou historickou hodnotu a dobře ilustruje využití vojenského střetnutí při budování tradic čs. armády, neboť byla vydána Kruhem pro studium čs. dějin vojenských při Vědeckém ústavu vojenském – v generální komisi knihkupectví Svazu čs. důstojnictva.

Citace

ROUBÍK, František. Bitva na Brůdku 1040. Průvodce po bojištích a vojenských památnostech Československé republiky, sešit 19. Praha: Kruh pro studium československých dějin vojenských, 1935.

Zdeněk Munzar