V průběhu první světové války dosáhli mezi vojáky bojujících stran značné obliby ručně vyrobené předměty denní potřeby, jejichž vlastnictví se do jisté míry stalo jakousi módní záležitostí. Týkalo se to i kuřáckých potřeb, které patřily na počátku 20. století ke klasickým mužským atributům.
Přesvědčivě to dokládají například válečné vzpomínky příslušníka pražského c. k. pěšího pluku č. 28 Jaroslava Brdy: „Mohl bych si sice napsat domů, aby mi nějakou dýmku poslali, ale to nechci – musím mít dýmku vlastnoruční – to je tady teď móda, hlavně u Moravanů. Ti si vyrábějí dýmky a špičky na cigarety sami. A mně se zdá, že mně z téhle „vlastnoruční fajfky“ bude kouření lépe chutnat – snad proto, že mně dala, potvora, tolik práce!“
Jak ilustrace doprovázející deník napovídají, nejrozšířenějším kuřáckým nástrojem „pražských dětí“ v zákopech první světové války byla zřejmě klasická fajfka, která se od dýmky odlišuje dlouhou svislou troubelí zahnutou ve spodní části téměř o 180 stupňů zpět nahoru.
Ručně vyřezávaná fajfka ze sbírek VHÚ se skládá ze 4 částí a má celkovou výšku 29 cm. Hrubší opracování fajfky a skromné zdobení dávají tušit, že k výrobě zřejmě majiteli posloužil jen řezbářský nůž a nažhavený drát.
Fajfka pochází z původní sbírky Památníku osvobození.