Ruská krvavá neděle na stránkách Obrazového zpravodaje z bojiště

Internetová Wikipedie nabídne pod heslem „Krvavá neděle“ desítky takto označovaných událostí. V anglofonním prostředí evokuje spojení hlavně irské historické milníky, ať už se jedná o ten z doby irské války za nezávislost, či mladší událost z roku 1973, silně reflektovanou v dobové i pozdější populární kultuře. Z hlediska světových dějin však byla podstatnější krvavá neděle v Petrohradě 22. ledna 1905 (9. ledna v juliánském kalendáři, tehdy používaném v Rusku), kdy byli v centru města zmasakrováni carskou gardou a dalšími jednotkami ruské armády účastníci neozbrojeného dělnického průvodu nesoucí servilní petici carovi s žádostí o napravení tíživé situace pracujících. Tato událost nejenže odstartovala první ruskou revoluci, ale ve svých důsledcích vytvořila podhoubí k revolucím v roce 1917, tedy těm, které zásadně ovlivnily historický vývoj celého světa.

Událost byla pilně reflektována v zahraničním tisku a výjimkou nebyly ani české země. Specifickým periodikem, které o masakru také referovalo, byl Obrazový zpravodaj z bojiště. Tento velkoformátový časopis vycházející dvakrát týdně byl zpočátku zasvěcen výhradně událostem rusko-japonské války. Převládaly v něm hlavně ilustrace s válečnými výjevy, a pokud jde o textový obsah, odpovídal časopis většinové náladě v tehdejší české společnosti: byl víceméně rusofilský, přičemž redaktoři neopomínali při mezinárodně-politických souvislostech války vyjádřit své protiněmecké postoje.

Magazín na začátku rusko-japonské války psal například o všeobecném nadšení ruského lidu, že může bojovat za cara a vlast, a také o výhodách ruské armády jako národní instituce, ze které by si měly vzít příklad některé evropské státy se svým odnárodněným „žoldnéřským“ vojskem. O rok později v souvislosti s masakrem už zazněla kritika ruských vojenských i vládnoucích míst a byla přiznána nezbytnost rozsáhlých reforem. Na druhou stranu se články nevyhýbaly frázím o živlech rozdmýchávajících dělnické bouře – provokatérech ve službách nepřátel Ruska. Výzvy k radikálnímu skoncování s Romanovci byly připisovány cizincům, protože „rusky cítící člověk by nic podobného nenapsal“.

Představovaný časopis vycházel do března 1906, tedy do doby, kdy už byla rusko-japonská válka několik měsíců minulostí. V periodiku se začínaly od druhého ročníku objevovat i jiné zprávy než ty válečné a v názvu mu ubyl přídomek „z bojiště“. Zánik Obrazového zpravodaje byl nicméně zdůvodněn právě ukončením Rusy prohrané války. Redakce se rozloučila přáním, jež nepatřilo do kategorie realistických: „Nechať na dráze pokroku a mírného vývoje spěje Rusko k nové, lepší budoucnosti na radost svého obyvatelstva a také všeho Slovanstva.“ Slohu článků v Obrazovém zpravodaji se později vysmíval např. Jaroslav Hašek v Osudech dobrého vojáka Švejka.

Citace:

Marek Fišer