Rozhodující vítězství šesté koalice proti Napoleonovi v bitvě u Lipska v říjnu 1813 zcela zerodovalo francouzské pozice v dosud loajálních částech Německa, kterým tak mohli spojenci bez většího odporu projít a postupovat dále na západ přes řeku Rýn. V lednu 1814 vstoupili na území Francie a v březnu dosáhli – i přes dohasínající odpor zbylých Napoleonových armád – hlavního města Paříže. Ta se pod cizí nadvládu dostala poprvé od konce stoleté války, tedy po téměř 400 letech.
Podobně jako jiné armády, oslavila i ta ruská vítězství nad Francií založením specifické dekorace. Tou se stala medaile Za dobytí Paříže, která byla carem Alexandrem I. formálně založena ještě roku 1814, udílena byla ale až v letech 1816–1823. Celkem ji mělo obdržet přibližně 150 000 veteránů ruské armády.
Z faleristického hlediska stála tato medaile na pomyslném začátku řady žánrově podobných, které založil pozdější Sovětský svaz v průběhu druhé světové války. Jmenujme alespoň medaile Za dobytí Budapešti, Za dobytí Vídně nebo Za dobytí Berlína, jež byly zavedeny těsně po skončení druhé světové války.
Popis:
Stříbrná medaile o průměru 28 mm a síle 3 mm zobrazuje v ploše averzu bustu cara Alexandra I. z pravého boku s vavřínovým věncem na hlavě. Nad hlavou se nachází symbol Božího oka (oka Prozřetelnosti), které je obklopeno paprsky, jež vyplňují většinu podkladu. Na reverzu se v ploše ohraničené vavřínovým věncem nachází dělený nápis v ruštině: „За / взятие / Парижа / 19 марта 1814“ (v překladu Za dobytí Paříže, 19. března 1814). Datum 19. března se vztahovalo k tehdejšímu juliánskému kalendáři, podle něhož se Rusko ještě řídilo. Podle gregoriánského kalendáře došlo k dobytí Paříže 31. března 1814.