Po bolševickém puči 7. listopadu 1917 byla loajalita a vůbec akceschopnost ruských vojsk zásadně oslabena. Jednání mezi bolševiky a Centrálními mocnostmi v Brestu Litevském nevedla k uspokojivým výsledkům. 18. února 1918 zahájily Centrální mocnosti operaci Faustschlag, rozsáhlou ofenzívu na východní frontě, a navázaly spolupráci s rodící se Ukrajinou. Počátkem března 1918 ovládli Němci Kyjev, 3. března byl uzavřen brestlitevský mír.
Příslušníci Čs. armádního sboru v Rusku se ocitli v nezáviděníhodné situaci. Všude okolo nich se hroutila fronta, je samotné v případě zajetí čekala poprava. Jako nejschůdnější možnost se touto dobou jevil přesun do Francie. I. divize ruských legií se na počátku ofenzívy Centrálních mocností nalézala na západní Ukrajině, v oblasti Žitomiru. Odtud musela ustupovat směrem na Kyjev a Priluky, a po cestě svádět ústupové boje s rychle postupujícími Němci. II. divize legií se nacházela na levobřežní Ukrajině v oblasti Poltavy a připadl jí úkol udržet ústupovou cestu pro I. divizi. Čs. jednotky se musely stáhnout přes významný železniční uzel Bachmač, ohrožovaný německým postupem směrem od Kyjeva i z běloruského Gomelu.
Obrany Bachmače se ujaly síly 6. střeleckého pluku „Hanáckého“ a 7. střeleckého pluku „Tatranského“, posléze i 4. střelecký pluk „Prokopa Holého“ a 1. záložní pluk. Bolševici považovali německou akci u Bachmače za porušení podmínek brestlitevského míru a stáli u Bachmače po boku čs. jednotek proti Němcům, nejednalo se však o výraznou pomoc.
8. března narazili Němci poprvé na nečekaně silný odpor čs. legionářů. Třebaže útočící německá 91. a 224. pěší divize měly převahu v počtu mužů i děl a kulometů, čs. síly při několika příležitostech podnikly úspěšné protiútoky a zatlačily Němce nazpět. Pokus čs. strany z 11. března uzavřít dočasné příměří, během kterého by Němci nechali čs. pluky projet na východ, nepřinesl očekávané výsledky.
Československé síly však dokázaly i všechny následné německé útoky odrazit. Do večerních hodin 13. března stihly jednotky legií projet přes Bachmač ve směru na Konotopy a tím uniknout z hrozícího obklíčení. Na čs. straně se vyznamenali např. plk. Červinka (velitel 6. pluku), kpt. Kadlec (7. pluk) nebo por. Čeček (zástupce velitele 4. pluku). Zatímco Němci ztratili asi 300 padlých a několik set raněných, čs. ztráty činily snad 145 padlých, 210 raněných a 41 nezvěstných (patrně buď padli, nebo byli zajati a popraveni). Za tuto cenu byly čs. jednotky v Rusku zachráněny před zničením a mohly pokračovat ve své dobrodružné pouti po Rusku.