Ruský řád sv. Stanislava III. třídy s dekretem – osobní památka známého puškaře a vynálezce Silvestra Krnku

Jako součást pozůstalosti Silvestra Krnky (1825–1903), vynálezce a také konstruktéra prvních moderních pušek, se ve sbírce Vojenského historického ústavu dochovala originální ruská řádová dekorace společně s dekretem, která byla slavnému puškaři udělena „jako ocenění vynikajících zásluh a prospěšné účasti při přezbrojování armády“ z rozhodnutí ruského cara Alexandra II. ze dne 20. srpna roku 1871. Samotné slavnostní předání Silvestru Krnkovi proběhlo dne 31. srpna.
Řád sv. Stanislava byl původně založen v roce 1765 posledním polským králem Stanislavem II. Augustem Poniatowskim (1764–1795) jako polský rytířský řád o jediném stupni na památku zmíněného národního světce. Roku 1815 byl pak řád „obnoven“ ruským carem Alexandrem I. (1801–1825), když po Vídeňském kongresu byla z části ruského záboru Polska vytvořena tzv. Kongresovka (Polské království spojené personální unií s Ruskem). Za cara Mikuláše I. (1825-1855), po porážce polského Listopadového povstání (1830-1831), byl zařazen mezi ruské císařské řády jako obecný záslužný řád.
Roku 1815 byl původní jednotřídní řád rozšířen na třístupňový. Stal se však nejnižším ve stupnici ruských řádů vedle takových řádů jako jsou řády sv. Anny, sv. Ondřeje, sv. Vladimíra atd. Vzhledem ke skutečnosti, že byl mnohdy udělován i za „rusifikaci“ Polska, která vyplynula z nové mocenské situace, nebyl v „domácím“ Polsku nikterak oblíben a po vytvoření Polské republiky v roce 1918 nebyl z těchto důvodů převzat do systému nových polských vyznamenání.
Odznakem řádu je zlatý osmihrotý kříž, zakončený kuličkami, červeně smaltovaný. Na koncích ramen, mezi hroty, jsou zlaté obloučky, mezi rameny zlatí dvouhlaví orli. V červeném okrouhlém středu je zlatá dvojitá iniciála S – symbolizující polského národního světce krakovského biskupa sv. Stanislava (asi 1030-1079), podle něhož byl řád nazván – obklopená zeleným věncem. Za válečné zásluhy byly zpravidla k řádu přidávány zkřížené meče mezi rameny.

Předměty byly získány do sbírky Vojenského historického ústavu ve 20. letech minulého století převodem ze sbírky Náprstkova muzea.