Pro pohodlný nástup a výstup cestujících z velkých dopravních letadel byly na mezinárodních letištích zpravidla používány samohybné schody, umožňující výškové nastavení manipulační plošiny podle typu letounu.
Jedním z charakteristických zástupců této kategorie letištních vozidel byly i původně sovětské samohybné schody SPT-104 umožňující obsluhu letadel, jejichž dveře se nacházely v rozmezí výšek 2 až 4 m nad letištní plochou. Schody byly umístěny na čtyřkolém podvozku, poháněném elektromotorem na stejnosměrné napětí 35 V. To dodávaly rozměrné akumulátory umístěné ve středu rámu vozidla. Schody byly řízeny jedním strojníkem pomocí volantu a elektrických ovladačů umístěných na stanovišti v přídi pod schodištěm. Volantem byl ovládán přední pár kol, motorem pak naháněna zadní náprava. Před ustavením ke dveřím letadla bylo možné schody elektrohydraulicky vyzvednout na čtyři vyrovnávací podpěry. Vlastní schodiště mělo oboustranné zábradlí, stavitelné ochozy plošiny a bylo celé dostatečně elektricky osvětleno pro nástup a výstup cestujících v noci.
Konstrukce vozidla byla provedena z převážně ocelových profilů, krytých karosérií a panely z lehkých slitin. Základní rozměry byly 6 185 mm na délku, 2 000 mm na šířku a 3 000 mm na výšku v transportní poloze. Hmotnost celého zařízení i s bateriemi a hydraulickou náplní byla 2 580 kg. Poslední uživatel nechal schody nastříkat metalickou stříbrnou barvou doplněnou stylizovanou čs. státní vlajkou.
Samohybné schody, vyrobené v roce 1976 v SSSR, byly patrně původně v majetku národního leteckého dopravce ČSA. Později byly převedeny do stavu vojenského letectva a využívány především na základně Praha-Kbely. K datu předání do sbírky VHÚ v květnu roku 2021 měly naběháno 1 102 pracovních cyklů v rámci obsluhy vojenských dopravních letadel.