Prostá bojová halapartna v sevřených útvarech pěchoty hrála svou roli ještě na počátku 17. století. S rostoucím využitím mušketýrů, vyšší účinností palných zbraní i zmenšující se hloubkou bojové sestavy se halapartna postupně vytrácela z bojové výzbroje a v průběhu první poloviny 17. století z ní vymizela zcela. Ve svých reprezentativních exemplářích, zdobených bohatým prořezáváním, leptem, rytinou i zlacením, však zůstala halapartna ještě dlouho zbraní stráží při jednotlivých evropských panovnických dvorech. Jejich čepele byly zdobeny monogramy a heraldickými znaky šlechtických rodů nebo bohatých magnátů, což pomáhá určit nejen jejich regionální původ, ale umožňuje často i velmi přesnou dataci jednotlivých předmětů.
Představovaná halapartna má na dřevěném ratišti pomocí tuleje čtvercového průřezu a páskových per připevněnu nádherně provedenou čepel. Ta je bohatě zdobena leptem rostlinných ornamentů, na jedné straně je pak zlacený saský znak, na druhé straně v kartuši dva zkřížené kurfiřtské meče. V ose ratiště je protažen dlouhý hrot, z tuleje vystupují na jedné straně do oblouku tvarovaná sekera, na straně druhé mírně sklopený hák.
Halapartna byla do sbírky VHÚ získána v roce 1988 výměnou s Muzeem hlavního města Prahy.
Délka 2 625 mm, délka čepele 766 mm, hmotnost 3 818 g.