Schauplatz des Baierischen Erbfolgskrieges

V těchto dnech si připomínáme 240 let od doby, kdy v polovině ledna 1778 vstoupila rakouská vojska do Bavorska. Historie války o bavorské dědictví, řečené také bramborová válka nebo 4. slezská válka, začala o několik dní dříve, 30. prosince 1777, úmrtím bezdětného bavorského kurfiřta Maximiliana Josefa, jímž vymřela jedna z větví rodu Wittelsbachů. Jeho dědicem se měl stát falcký kurfiřt Karl Theodor, ale jisté nároky vznesl i císař Josef II. jakožto vdovec po sestře Maximiliana Josefa. Císař využil situace a dojednal s Karlem Theodorem výměnu území Dolního Bavorka a Horní Falce za porýnské části Vnitřních Rakous (mezi Freiburgem a Kostnicí), části Rakouského Nizozemí a náležitou finanční kompenzaci. Tajná úmluva (vídeňská konvence) byla podepsána oběma panovníky již 3. ledna 1778 a vzápětí vpochodovalo 15.000 rakouských vojáků do Bavorska, aby zajistili obsazení určených území.

Celá transakce ale narazila na odpor vévody Karla Augusta Falcko-Zweibrückenského (následníka Karla Theodora) podporovaného saským dvorem a předně pruského krále Friedricha II. Ten v případném územním zisku Josefa II. spatřoval výrazné zesílení pozic habsbursko-lotrinského rodu v říši, a tím oslabení vlastní pozice, které nemohl nechat jen tak. Několikaměsíční diplomatická jednání nakonec ztroskotala a počátkem léta vše směřovalo k vojenské konfrontaci. Následující válka zasáhla rozsáhlé části českých zemí, které se staly hlavním bojištěm. Postiženo bylo primárně pohraničí, nicméně operace nepřátelských armád se odehrávaly od Chebu na západě po Ostravu na východě a od Šluknova na severu po Velvary na jihu. Přestože válka vešla do povědomí jako střet, ve kterém nebyla svedena žádná generální bitva, došlo k řadě bojů a srážek na úrovni sborů, divizí či brigád. Dá se říci, že válka měla primárně opotřebovávací charakter, přičemž obě strany, hlavně však Rakušané, využily rozsáhlých polních opevnění ve formě celistvých linií. V přímých střetech hrály prim lehké jednotky obou armád.

Prezentovaná dobová publikace má charakter zpravodajsko-publicistického občasníku, vycházejícího na pokračování a informujícího o průběhu válečných událostí. Během let 1778-1779 vyšlo v Lipsku postupně 6 svazků, z nichž první přibližuje čtenáři casus belli (příčiny války) a poslední jej seznamuje se zněním těšínského míru, který byl uzavřen 13. května 1779. S ohledem na fakt, že Sasko nebylo v konfliktu nestranné, nelze to očekávat ani od prezentovaných relací. Naopak dikce je místy doslovně převzata z podobně vydávaných deníků pruských armád.

V současné době je všech 6 svazků (po přibližně 20-30 stranách) svázáno v jediném kodexu s původní dobovou pevnou koženou vazbou. Ne zcela obvyklý téměř čtvercový formát publikace nepřesahuje výškou ve hřbetu velikost A4. Přehledné texty, doplněné na boku margináliemi pro rychlou orientaci, obsahují v přílohách rozkládací tabulky s bitevními sestavami, mapy a plány konkrétních bojových operací nebo polních opevnění. Popisky těchto příloh jsou rozvinuty i v samotném textu, přičemž tato kombinace přináší velmi dobrou orientaci v bojových operacích.

Původní dílo vzniklé před bezmála 240 lety lze považovat za vydaný pramen k další dnes polozapomenuté válce, která však výrazně zasáhla naše země. Věříme, že jako velmi cenný zdroj informací si nalezne své čtenáře ať již s ohledem na kulatost výročí války o bavorské dědictví, nebo jen proto, že se jednalo o konflikt, který svým průběhem a strategií v lecčems předběhl svoji dobu.

Knihy si můžete přečíst on-line zde (sv. 1), zde (sv. 2), zde (sv. 3), zde (sv. 4), zde (sv. 5), zde (sv. 6)

Citace:

Schauplatz des Baierischen Erbfolgskrieges oder historische und geographishe Beytraege zur Geschichte des Krieges, welcher nach Ablebendes Churfuersten Maximilian Josephs von Baiern ueber den Besitz seiner Laender entstanden ist. Leipzig: Johann Gottlob Immanuel Breitkopf, 1778-1779. 6 sv.