… Schlacht von Mollwitz 1741

Dnes budeme pokračovat v sérii připomínek událostí z počátku vlády královny Marie Terezie. V předchozích měsících jsme se seznámili se začátkem 1. slezské války, kdy pruský král Friedrich II. vpadl se svojí armádou do Slezska, s kapitulací Vratislavi, a s dobytím pevnosti Hlohov. Právě pevnosti byly klíčem k ovládnutí území a ve Slezsku byly takovéto důležité pevnosti čtyři. Vratislav a Hlohov již padly do rukou Prusů a Nisa (německy Niessa, polsky Nysa) a Břeh (německy Brieg, polsky Brzeg) byly sevřeny v pruském obklíčení.

Královna Marie Terezie již od prosince shromažďovala armádu, která by mohla vytáhnout do Slezska proti Prusům. Polní zbrojmistr Wilhelm Reinhard hrabě Neipperg, kterého Marie Terezie propustila z pevnostního vězení, kam jej uvrhl její otec za neúspěchy v předchozím protitureckém tažení, disponoval necelými 20.000 muži a 19 děly. Jeho prvotním úkolem bylo vyprostit z obležení obléhané pevnosti. Od Nisy, která již v lednu zažila intenzivní bombardování, Prusové před postupujícími Rakušany ustoupili. Postavení u Břehu, jehož pád se brzy očekával, se ale pruský král Friedrich II. rozhodl hájit a raději nabídl Rakušanům bitvu. K tomuto prvnímu velkému střetu válek o rakouské dědictví došlo 10. dubna 1741 u obce Mollwitz (polsky Małujowice). Friedrich disponoval necelými 24.000 vojáky, což mu nad Rakušany dávalo mírnou výhodu, hlavním trumfem ale bylo 53 děl, tedy více než dvojnásobek rakouské artilerie.

Vzhledem k chladnému počasí se do bitvy nikomu moc nechtělo a boj proto zahájila přestřelka dělostřelectva. Na ni reagovalo rakouské jezdectvo polního podmaršála Römera, které bylo vystaveno dělostřelbě, útokem na pruské pravé křídlo. Ten byl zprvu velmi úspěšný, rozbil pruské řady a vyvolal chaos natolik, že pruský polní maršál Schwerin raději přesvědčil krále Friedricha, aby bojiště opustil, neboť výsledek boje je velmi nejistý. Jakmile mladý Friedrich odjel, převzal energický Schwerin velení a podařilo se mu konsolidovat situaci. Poté již začala bojišti dominovat perfektně vydrilovaná pruská pěchota a početné plukovní dělostřelectvo. Polní zbrojmistr Neipperg proto musel zatroubit k ústupu zpět k Nise.

První velká bitva byla velmi krvavá, poražení Rakušané ztratili téměř 4.500 mužů, tedy téměř čtvrtinu armády, ztráty Prusů byly ještě o 400 větší, poměrově tedy také zhruba 25 procent stavu. Friedrichovi ale záhy dorazily posily, které Neipperg k dispozici neměl, takže osud pevnosti Břeh byl výsledkem bitvy u Mollwitz zpečetěn, přestože se její obránci drželi ještě téměř celý další měsíc. Marie Terezie vzala zprávu o porážce s klidem, neboť ji její manžel František Štěpán přesvědčil, že jedna porážka nic neznamená a válka sotva začala. Nešťastný Neipperg byl dokonce 12. dubna 1741 povýšen na polního maršála.

O tom, jak královna Marie Terezie a její choť přijali porážku u Mollwitz, se můžete přesvědčit sami, neboť dnešní příspěvek představuje edici tří listů adresovaných hraběti Neippergovi vládnoucím párem po boji u Mollwitz. Tato edice vyšla v časopise Oesterreichische militärische Zeitschrift již koncem roku 1818, čemuž odpovídá jak skromný poznámkový aparát, tak tisk novogotickou frakturou. Přes více než 200 let od vydání této drobné edice pramenů je dodnes zajímavým dokumentem a jistě potěší všechny příznivce tereziánského období.

Edici listů si můžete on-line přečíst zde.

Citace:

Schreiben Weiland Ihrer Majestät der Kaiserinn Maria Theresia und Ihres Allerdurchlauchtigsten Gemahls an den F. Z. M. Grafen Neipperg nach der Schlacht von Mollwitz 1741. Oesterreichische militärische Zeitschrift. 1818, Zwölftes Heft. Wien: Anton Strauss, 1818. S. 401-405.