Dnes prezentovaná kniha patří mezi klasické vzpomínkové publikace vycházející z dobových deníků z období první světové války a občanské války v Rusku. Co ji činí neobvyklou, je fakt, že jejím autorem je žena. Memoárová literatura, která by zachycovala účast něžného pohlaví ve vírech světové války a ruské revoluce není příliš početná. Tuto publikaci činí výjimečnou navíc fakt, že její autorka popisuje svoji krajně neobvyklou cestu napříč revolučním Ruskem v roce 1918. Její první cesta začala počátkem června před 98 lety.
Božena Seidlová se narodila 18. listopadu 1897 (jiné zdroje uvádějí 1. 8. 1892, nicméně datum 18. 11. 1897 vychází ze záznamu ve VÚA-VHA Praha viz http://www.vuapraha.cz/soldier/8778266) na pražském Smíchově. První světová válka ji však zastihla v české kolonii v Kišiněvské oblasti v dnešní Moldávii, která ovšem tehdy byla součástí ruského impéria. Vlastenecky cítící děvče se rozhodlo přispět svojí troškou k válečnému úsilí a stalo se zdravotní sestrou, přičemž své zážitky Božena později publikovala v knize Rok sestrou : (Zápisky z kyšiněvské nemocnice). Počátkem roku 1918, kdy se již ruská říše zmítala ve víru občanské války, se Božena rozhodla, že kišiněvským Čechům přinese informace o československém legionářském vojsku působícím na Rusi a vydala se na velmi neobvyklou cestu napříč revolučním Ruskem. Dobrodružné a vysoce riskantní putování mělo ale šťastný konec, neboť po měsících strávených na cestě dorazila Božena 31. října 1918 k předním hlídkám československých legionářů u stanice Ikem. Tím však její putování neskončilo, neboť po předání pozdravů a informací z kišiněvské enklávy československým dobrovolcům vyrazila sestra Seidlová na zpáteční cestu. I tu se jí podařilo úspěšně dokončit a vrátit se zpět do Kišiněva. Jednadvacetiletá dívka se poté ocitla v roli zpravodajského kurýra ještě do třetice a i tentokrát dokázala projít revolučním Ruskem v pořádku. Zážitky ze svého putování pak zaznamenala v prezentované knize.
Paradoxně o jejím dalším osudu se mnoho informací nezachovalo, snad jen to, že se tato nositelka francouzského válečného kříže a československého válečného kříže (1918) provdala za důstojníka čs. legií, kapitána Vojtěcha Holečka. O jejím dalším životě víme jen tolik, že se v období první republiky živila jako překladatelka z ruštiny. Přestože se bezpochyby jedná o výjimečnou osobnost našeho prvního odboje, její nevšední biografie dosud čeká na své zpracování.
Prezentovaná brožovaná kniha formátu A5 je prvním vydáním z roku 1920. Druhé vydání vyšlo o tři roky později. Kniha obsahuje na frontispisu fotografii autorky s jejími válečnými dekoracemi. Další fotografie ji zachycuje v převleku za selské děvče s legionářskou hlídkou po dokončení její první cesty Ruskem. Publikace je také doplněna mapou, která přehledně a barevně zaznamenává její tři cesty.
Memoárová literatura zaznamenávající události bezmála 100 let staré dnes zažívá díky svému kulatému výročí opětovný zájem čtenářů, a proto věříme, že i tento čtivý a dnes již těžko představitelná pouť mladé a odvážné Češky nalezne své čtenáře. Možná se jí také dostane nové pozornosti badatelů a podaří se tak komplexněji zaznamenat její nevšední životní příběh.
Citace:
SEIDLOVÁ, Božena. Přes bolševické fronty : (z deníku Boženy Seidlové). Praha : Památník odboje, [1920]. 150 s., 1 mp.