Signální patrona sloužila kosmonautům po přistání k označení místa dopadu modulu. Vycházela z obdobného zařízení, které bylo ve výbavě nouzových dávek NAZ-7 pro letce. Ty byly součástí záchranných systémů vystřelovacích sedadel. Patronu bylo možné použít jak ve dne, tak v noci. Na obou stranách umělohmotného pouzdra, označených „den“ a „noc“, byly šroubovací zátky, pod kterými byly zápalné šňůry s očky. Kosmonaut prudkým trhnutím kroužkem zapálil slož a držel patronu v natažené ruce, aby se nepopálil. Ve dne vyvíjela oranžový kouř v noci pak jasný červený plamen. Je zajímavé, že po dohoření jedné strany a ochlazení trubice ve vodě bylo možné odpálit i druhou. Zátka pro noční použití měla ve svém středu výrazné vybrání, aby ji bylo možné identifikovat i po tmě. Celé zařízení, délky 170 mm, průměru 35 mm a hmotnosti 200 g bylo zabalené do ochranného celofánu a opatřené návodem k použití.
Do sbírky VHÚ jej věnovalo Prezídium akademie věd SSSR po letu prvního čs. kosmonauta v roce 1978.