Kromě zcela nových zbraní umožnila 1. světová válka i renesanci některých na pohled primitivních zbraní, které se ve výzbroji evropských armád neobjevovaly již celá staletí. Jednou z nich byla šipka – flachette, která z vojenské výzbroje zmizela na začátku novověku.
Na počátku 1. světové války se šipka objevila jako protipěchotní projektil shazovaný ve velkém množství z letadel na nepřátelské pozice. V případě zásahu dokázala šipka proniknout tělem od hlavy až k patě a vytvářela okamžitě paralyzující rány. Ačkoli o skutečné efektivitě této hrozivě vypadající zbraně lze pochybovat, psychologický efekt upřít nelze.
Představovaná šipka ze sbírek VHÚ Praha je relativně běžně se vyskytující francouzský model, který na bojištích 1. světové války patřil mezi nejrozšířenější. Šipka má průměr 8 mm, je 120 mm dlouhá a váží zhruba 20 gramů, což ji řadí spíše k těm menším (a levnějším) zástupcům svého druhu. K její výrobě posloužil ocelový polotovar obráběný do potřebného tvaru.
Předmět si do Čech donesl jako frontový suvenýr neznámý rakousko-uherský voják a do sbírek VHÚ Praha se dostal krátce po 2. světové válce.