Škodovy závody: 1869 – 1919 – 1929

Název publikace mírně napovídá, že 60. výročí založení Škodových závodů v Plzni nebylo jediným důvodem k jejímu vydání. Autoři již v úvodu zdůrazňují, že pro podnikové dějiny byl vedle roku založení neméně důležitý i první poválečný rok, kdy musela Škodovka, aby přežila, přeorientovat v krátké době svou výrobu na mírové podmínky. Předkládaný titul měl být důkazem, že po deseti letech nového budování se podnik nachází ve stabilizovaném stavu, ne-li v rozkvětu. Toho času již firma používala pozměněný, poněkud kostrbatý oficiální název Akciová společnost dříve Škodovy závody v Plzni.

Pozice Karla Škody, význačného podílníka a faktického vládce podniku, se stala po vzniku samostatné republiky neudržitelnou. Škoda spojil osud firmy s rakousko-uherskou monarchií a jeho další setrvání nebylo možné, už jenom proto, že podnik byl vítěznými mocnostmi brán jako nepřátelský a hrozilo, že by mohl být použit jako oběť válečných reparací a následně zlikvidován či radikálně zredukován. Škodovku bylo nutné převést do československého, popřípadě spojeneckého vlastnictví, což bylo naplněno transferem majoritního podílu ve firmě do rukou francouzského koncernu Schneider et Cie. Důležitým činitelem ve vlastnickém spletenci se stala také československá Živnobanka v čele s Jaroslavem Preissem. Karel Škoda získal za své podíly v koncernu finanční i materiální kompenzace, se kterými však nebyl ani zdaleka spokojen. V médiích se o něm často hovořilo jako o jediném zbrojaři, který ve válce přišel takřka o všechno.

Ačkoliv je ve výroční publikaci zdůrazňován hlavně mírový charakter výroby, zbrojařská oddělení nebyla eliminována úplně. Nově budovaným armádám středoevropských a balkánských států zpravidla nedostačovala výzbroj, která zde zůstala po první světové válce. Citelný nedostatek se projevoval obzvláště u dělostřelecké munice, a tak Škodovka mohla alespoň část své zbrojní výroby zachovat. Potřebám armády sloužily ve Škodových závodech také automobilní a letecká výroba, zvláště pak poté, co koncern přibral pod svá křídla firmy Laurin a Klement v Mladé Boleslavi a AVIA v Praze.

Kniha k 10. výročí „čechoslovakizované“ Škodovky prezentuje krátce historii podniku a jeho bilanci za poslední léta. Největší část je však věnována tehdejšímu výrobnímu programu a dalo by se říci, že jubilejní publikace slouží mimo jiné i jako katalog produktů Škodových závodů. Tehdejší produkci dominovaly zejména hutnické výrobky, motory, turbíny, automobily, letadla, lokomotivy a různá výrobní zařízení.

Publikace vyšla takřka v předvečer propuknutí hospodářské katastrofy, která se prohnala počátkem třicátých let téměř celým světem. Podobně jako velká část československých průmyslových podniků, i Škodovy závody byly bytostně závislé na exportu, který se s rozmachem světové hospodářské krize rapidně snížil. Oživení těžkého průmyslu ve 2. polovině 30. let nicméně pomohlo Škodovce k opětovnému hospodářskému růstu. Zasloužila se o to i zbrojní výroba upřednostňovaná v souvislosti s tehdy již reálně hrozícím celoevropským válečným konfliktem. Zbrojní konjunktura pokračovala i za nacistické okupace, avšak Škodovka v tomto období silně doplácela na mocenské zásahy z Třetí říše, kdy se musela poslušně podřizovat její válečné hospodářské politice. Symbolickou tečkou za „kapitalistickou“ érou pak bylo vybombardování centrálních plzeňských závodů v dubnu 1945.

Publikace byla vydána jako paperback ve formátu A4. Obsahuje množství fotografií a ilustrací různých výrobních zařízení a produktů Škodovky a několik grafů vztahujících se k bilancím firmy. Součástí knihy je dále dvacetistránková volná příloha v novinovém formátu A2 tvořená dalšími fotografiemi výrobků doplněnými o několik pohledů na továrnu a další budovy patřící ke Škodovým závodům.

 

Citace:

Škodovy závody: 1869 - 1919 - 1929. Praha: Škodovy závody, [1929], 139 s. + 20 s. obr. příl.