Na snímku, pořízeném patrně před budovou tehdejšího Krajského soudu v Chrudimi po osvobození Československa v květnu 1945, jsou zachyceni příslušníci Partyzánského pluku Ludvíka Svobody, který na konci války operoval na Chrudimsku i jinde v dnešním Pardubickém kraji.
Na sklonku války došlo v českých zemích k rozšíření partyzánského hnutí. Mezi lidi, kteří se sovětskou pomocí organizovali partyzánskou činnost, patřil i rodák z Podkarpatské Rusi Vasil Kiš (17. 11. 1920 až 23. 11. 1986; v letech 1950–1953 vězněn), velitel desantu Jan Kozina, který měl operovat v západních Čechách. V noci z 16. na 17. října 1944 byla jeho skupina vysazena v severních Čechách, daleko od cílového prostoru. Část desantu padla za oběť Němcům, Kiš se přesunul na Chrudimsko, kde s tamními odbojáři založil novou skupinu – partyzánský oddíl a později pluk Ludvíka Svobody.
Jeho příslušníky byli jak čeští komunističtí i nekomunističtí odbojáři, tak uprchlí sovětští zajatci. Činnost partyzánů zahrnovala ničení telefonních a telegrafních kabelů, sabotáže na železnici, ale i rozšiřování letáků. Nejvýznamnějšími akcemi pluku byly vyhození německého muničního vlaku do povětří na nádraží u Brčekol 18. dubna 1945 nebo sabotáž v továrně Explosia Semtín. V
květnu 1945 pluk přešel k otevřenému boji s ustupujícími německými jednotkami – uvádí se, že tou dobou počet jeho příslušníků narostl na 604 osob. Po kapitulaci Německa partyzáni pátrali po skrývajících se skupinách německých vojáků, vykonávali strážní a pořádkovou službu; 6. června 1945 byl pluk rozpuštěn.