Smyrna, údajné Homérovo rodiště, byla jedním z nejvýznamnějších měst v maloasijské Iónii. Na sklonku jedenáctého století dočasně a od patnáctého století trvale se dostala pod tureckou vládu, přesto se tam, podobně jako na jiných místech maloasijského pobřeží, udržela značná řecká komunita. Ambicí řeckých nacionalistů bylo sjednotit území obývaná Řeky v Evropě a Asii a vytvořit „Řecko pěti moří“, sahající od Iónského až po Černé moře.
V květnu 1919 Smyrna přešla pod řeckou kontrolu, následujícího roku Řekové zahájili tažení proti Atatürkovým nacionalistům, avšak posléze přišli o mezinárodní podporu a od bitvy na řece Sakarya roku 1921 byli zatlačováni nazpět k moři. V září 1922 dorazila do Smyrny turecká vojska, načež velká část města vyhořela.
Roku 1923 Turecko a Řecko přistoupily k rozsáhlé výměně obyvatelstva – hlavním vodítkem bylo náboženství dotyčných osob. Z tureckého území bylo vyhnáno přes 1,2 milionu Řeků, Řekové vyhnali takřka půl milionu tureckých i dalších muslimů žijících dosud v Řecku. Mírová smlouva z Lausanne poskytla jisté záruky Řekům, kteří směli zůstat v Konstantinopoli, stejně jako muslimům v tzv. Egejské Thrákii, kterou Řekové po první světové válce získali na Bulharsku. Tři tisíce let trvající řecká přítomnost v Malé Asii však skončila.