Sovětská letadla na letišti při německém útoku, léto 1941

Snímek pořízený těsně po zahájení nacistické invaze do SSSR zachycuje sovětská letadla opuštěná na letišti při německém útoku: v popředí stíhací letoun MiG-3, v pozadí bombardér SB-2.

V předvečer německého útoku bylo sovětské letectvo mohutné, a stejně mohutný byl i sovětský letecký průmysl. Sovětské letecké síly však byly oslabeny stalinskými čistkami – již v listopadu 1937 byl zatčen dlouholetý velitel sovětského letectva Jakov Alksnis (popraven 1938), zatýkání pokračovala i nadále. Vlna čistek zahájená koncem května 1941 obzvlášť tvrdě zasáhla sovětské letectvo. 7. června byl zatčen Grigorij Štern, velitel protivzdušné obrany, o den později generál Jakov Smuškevič, zástupce náčelníka generálního štábu pro letecké záležitosti. 19. června byl zatčen generálplukovník Alexandr Loktionov, dokonce několik dní po zahájení operace Barbarossa byli zatčeni vysocí důstojníci letectva Ryčagov a Proskurov. Mnohdy se jednalo o velitele se zkušenostmi ze španělské občanské války. Mnozí zadržení byli popraveni, někteří i se svými manželkami; nejvýznamnější zatčení byli popraveni 28. října 1941.

Stav sovětského letectva na počátku nacistického útoku byl neuspokojivý i v mnoha jiných ohledech. Sovětská protivzdušná obrana nezabránila německým průzkumným letům nad sovětským územím – Stalin nechtěl „provokovat“ Hitlera. Němci tak znali polohu sovětských letišť, rozmístění pozemních sil a umístění strategických objektů. Mnoho letišť bylo rozmístěno příliš blízko hranic, v bezprostředním dosahu německých útočících sil. Na mnoha letištích bylo rozmístěno mnohem více letadel, než pro kolik stačily vzletové dráhy – stroje tak nemohly v případě napadení rychle vzlétnout vstříc nepříteli. Sovětská strana prováděla velké rozšiřování leteckých sil, letectvo dostávalo nová a nová letadla, pro zhruba tisícovku letounů však nebyly k dispozici osádky. Výcvik nebyl dostatečný, noční let nebo let za špatného počasí představovaly pro značnou část letců problém, časté byly letecké nehody. Mnozí letci nebyli ještě přeškoleni na nejnovější techniku, pozemní personál ještě nebyl seznámen s její údržbou. Naproti tomu starší stroje jako stíhací letouny I-153 a I-16 se nemohly svým německým protějškům rovnat. Němečtí letci rovněž měli mnohem větší bojové zkušenosti než jejich budoucí sovětští protivníci.

V předvečer nacistického útoku byly v západních oblastech Sovětského svazu rozmístěny impozantní letecké síly – zhruba deset tisíc strojů, další byly rozmístěny v týlu nebo na Dálném východě. Němci a jejich spojenci proti nim nasadili zhruba tři až čtyři tisíce letadel. Překvapivý útok nad ránem 22. června sovětské jednotky dokonale zaskočil. Velká část jejich letadel byla zničena na letištích – hlášení Luftwaffe uvádělo, že jen 22. června bylo na zemi zničeno 1 489 sovětských strojů. Odhady celkových sovětských ztrát za první den bojů kolísají mezi 1 339 a 2 000 letadly, včetně letounů, jimž se podařilo vzlétnout. Projevovaly se nedostatky ve výcviku, špatné spojení a malá koordinace, bombardéry postrádaly stíhací doprovod. Německé letectvo podle sovětských údajů ztratilo v první den operace Barbarossa asi 200 letadel. Sovětské ztráty zůstávaly vysoké i v dalších týdnech a měsících: do 22. července 1941 Sověti ztratili celkem přes 5 000 strojů a do konce října další 3 000.

I přes utrpěné ztráty však sovětské letectvo zůstávalo bojeschopné. Zatímco roku 1941 bylo vyrobeno celkem přes 15 500 letounů, o rok později to bylo již přes 25 000, mnohem více, než kolik jich v těchto letech vyrobili Němci. Nová sovětská letadla byla mnohem modernější než většina strojů ztracených na počátku války, naplno se rozjela výroba šturmoviků a snižoval se rozdíl mezi německými a sovětskými letci.