Snímek zachycuje sovětský vlak s technikou nasazenou při stavbě Bajkalsko-amurské magistrály (BAM) v sedmdesátých až osmdesátých letech dvacátého století.
Rusové kolonizovali Sibiř od konce šestnáctého století, spojení mezi tímto obrovským územím a evropským Ruskem však bylo velice špatné. Již v polovině devatenáctého století padl návrh na vybudování železnice k Pacifiku, avšak teprve roku 1891 byla zahájena stavba Transsibiřské magistrály. Její závěrečná část protínala čínské Mandžusko, alternativní a delší linie vedoucí po ruské straně hranice s Čínou byla zprovozněna roku 1916.
Z hospodářských i ze strategických důvodů však bylo výhodné zřídit další trať podstatně severněji – tato trasa byla zvažována již na sklonku devatenáctého století. V meziválečném období tak byla zahájena stavba nové železnice, jež měla vést severně od Bajkalu. Práce pokračovaly i po druhé světové válce; obzvláště naléhavou se otázka dostavby této železnice stala po sovětsko-čínské roztržce a následných pohraničních střetech s Číňany.
Roku 1974 byla pracím na BAM přiřazena maximální priorita a roku 1984 byla trať prohlášena za dokončenou, i když práce na ní pokračovaly i v následujících letech. Na stavbě magistrály se během desetiletí podíleli vězňové, váleční zajatci, ale například i komsomolci.
Bajkalsko-amurská magistrála se odděluje v Tajšetu od Transsibiřské magistrály a v přístavu Sovětskaja Gavaň dosahuje Tatarského průlivu mezi pevninskou Asií a Sachalinem; její celková délka činí zhruba 4 300 km.